Něco z poezie

Představ si...

27. října 2016 v 14:10 | kikabu

Otevři tu krabičku.
Na jejím dně najdeš pírko.
Vezmi ho do ruky a foukni.
Pak sleduj, jak se lehce snáší k zemi.

Když se dotkne země,
zacinká zvonek.
Tobě z oka spadne slza.
A pírko se ztratí.

Otevři tu obálku.
Najdeš v ní báseň
napsanou jen pro tebe.
A suché plátky růží.

Rozlož papír a přečti si báseň.
Pohlédni na noční oblohu.
Vzpomeň si na to, jak tu bylo krásně.
Jenže tento svět je pouze naší představou.

Zdroj obrázku: http://www.afreubo.com/

Jen se smějte

25. listopadu 2015 v 15:04 | kikabu

Co je to smích?
Radost ze života,
jenž na tobě spatří i ostatní.

Co je to radost?
Snad láska v srdci,
snad projev upřímného štěstí.

Co je to láska?
Zalíbení v někom jiném,
kdo ke svému srdci dal nám klíč.

Co je to štěstí?
Muška jenom zlatá,
co usedne na nás a hned zas odletí pryč.

Zdroj obrázku: http://www.smithsonianmag.com/science-nature/simply-smiling-can-actually-reduce-stress-10461286/?no-ist

Takový ten pocit, co láska se mu říkává

31. října 2015 v 17:20 | kikabu

Jsi jak rozkvetlá zahrada,
co po nocích k životu se budí.
Jsi jak motýl pestrobarevný,
co vždy ladně louku přeletí.

Jsi jak bonbon z čokolády,
co sladkou náplň má.
Jsi jako svěží fontána,
co ze svých útrob vodu tryská.

Asi bych ti měl něco říct,
víš, takový pocit mám,
že my dva patříme k sobě,
že ty jsi má láska jediná.

Opěvovat budu tě,
skládat tobě básně milostné.
Snad nestaneš se má Julie,
snad budeš děvče šťastné.

Takový ten pocit,
co láska se mu říkává,
ten, když s tebou mluvím,
ten vždy ve svém srdci mám.

Zdroj obrázku: https://plus.google.com/113775326628714051425/posts

Toulky ve hvězdách

30. října 2015 v 14:57 | kikabu

Toulat se ve hvězdách
a rybařit na měsíci,
to je můj sen,
jež sním při zhasnuté svíci.

Zachumlaná do peřin,
objímající svého medvídka
sním tento krásný sen,
který jako by byl povídka.

Uveze mě Velký vůz,
či stane se z něj Madvědice?
A co Kasiopeja -
hvězdná etiopská panovnice?

Oriona potkat chci
a Střelce, co šípy a luk má.
Snad nevtáhne mě do svých útrob,
velká díra černá.

Spatřím komety, obry i trpaslíky
a spoustu galaxií, snad,
Chci prozkoumat vše neznámé
a Mléčnou dráhu ochutnat.

Toulat se ve hvězdách
a rybařit na měsíci,
to je můj sen,
jež sním i při zapálené svíci.

Zdroj obrázku: https://www.pinterest.com/pin/244812929720279052/

Zlo a dobro

29. října 2015 v 20:22 | kikabu

Po světě ruku v ruce kráčí
- zlo a dobro.
Kdo se zná s jedním,
zanedlouho pozná i druhého.

Dobro každý vidí rád,
zlo se mu hnusí,
avšak to že zlému nepomůže,
i z něho zlého tvoří.

Dobro - mladá dívenka
se světlými vlasy
vede za ruku staříka,
jež má dlouhé vousy.

Ti dva se však nepustí,
jdou a jdou spolu světem,
kdo má se dobře, pozítří
se i jemu něco nepovede.

To všechno je však známá věc,
na celém světě to každý ví,
že občas i poctivec,
se sveze na koze cizí.

Zdroj obrázku: p-e-t-u-l-e.blog.cz

Když mi bylo pět

28. října 2015 v 18:07 | kikabu

Když mi bylo pět,
to byl ještě svět
jinačí.

Když mi bylo pět,
sliboval svět
pro lidi křídla ptačí.

Když mi bylo pět,
viděla jsem vše
jinak.

Byla jsem tak volná,
byla jsem malá
nebála se ani za mák.

Chtěla bych se vrátit,
zase do svých dětských let,
vrátit se do času,
kdy mi ještě bylo pět.

Zdroj obrázku: http://www.babyweb.cz/pomozte-detem-zbavit-se-bryli

Slzy a křik

27. října 2015 v 20:06 | kikabu

Za skly jejích brýlí
malé kapky slané vody ulpívají.
Ty větší se jí po tváři kutálejí,
však nikdo je nikdy nezachytí.

Stojí na kopci, ztěžka dýchá,
zjistila, jak špatná je cesta jménem Pýcha.
Nechápe však, co on vidí na té jiné.
Vlasy? Ruce? Nohy štíhlé?

Zklamaná je ze své lásky první,
už ví, jaká je, jak to bolí.
Však vzteku svého zbavit se chce hned,
a tak začne hlasitě křičet.

Všechnu svou zlobu vykřičet chce,
zapomenout na něj, znovu vzpamatovat se.
Když zmlkne, napadne ji: "Bylo by lepší snad
vrátit se v čase a jeho nikdy nepotkat?"

Zdroj obrázku: https://plus.google.com/+Biotifuldairy/videos

Žena z písmen

26. října 2015 v 20:39 | kikabu

Jsem žena z písmen.
Ano, to jsem.
Stvořil mě spisovatel.
Však nežiji, jen na papírech jsem.

Na stránkách románů,
básní, či novin.
Kdo ví, kdo odpoví mi,
jestli se někdy probudím.

Žena z písmen stvořená,
jak písmena černá a jak papír bílá.
Nevím, co je láska,
neznám, když je žena kráska.

Zavřeli mě do knihy,
řekli: "Teď tu budeš žít."
Možná by přece bylo lepší,
ten můj příběh prostě skončit.

Pozn. autora: obrázek je nejspíše obal nějaké knihy "Women of letters".

Zdroj obrázku: http://lindacota.deviantart.com/art/Woman-of-Letters-209648068

Vítáme tě, jaro!

25. října 2015 v 17:00 | kikabu

Když jsme ráno vstávali,
vlastním očím jsme nevěřili.
Kde jsou ta mračna a zima,
co po ránu nás vítávala?

Nic. Jen slunce svítí,
všude je vidět kvítí
a ptáci pějí jako o závod.
Ledy pukly, probudil se národ vod.

A všichni šťastní jsou,
všechny nás kropí svěží rosou.
A zpívají: "Vítáme tě, jaro,
náš králi zelený!

Tys´ znovu probudil svět
a my jsme ti oddáni!"
Vtom vánek se kolem nich přehnal,
zprávu od jara vodním lidem poslal:

"Jen radujte se," říká jaro,
"a šťastni buďte."
Ano, šťastní budeme,
když tebe - jaro - vítáme!

Zdroj obrázku: http://psihologiya.net/1389-filosofskie-skazki-pedagogika-vetkhogo-zaveta.html

Nejkrásnější bál

24. října 2015 v 21:47 | kikabu

Přišla jsem na bál,
on už tam stál
a celý ten sál
barvami hrál.

Všichni tu krouží,
v objetí jsou
a on s kyticí růží
kráčí za mnou.

Hudba začala hrát,
k tanci mě vyzval
a jak jsme tak tančili,
on mé srdce si získal.

Hudba a tanec
a nádherný sál,
dorty a kytice
a sám pan král.

Dámy a páni
tančili dál,
on mě však odvedl
blíž ke hvězdám.

Nahoře na věži
své srdce mi dal,
a i když už ples skončil
on byl se mnou dál.

Za ruku držel mě,
v náručí houpal,
měsíc nám zářil
a vlahý vánek foukal.

Bylo to krásné
a já byla šťastná,
na věži jsme spolu byli
až do samého rána.

Když pak jsme se loučili
a on tam zůstal sám,
já nadosmrti věděla,
že toto byl ten nejkrásnější bál.

Zdroj obrázku: http://art.china.cn/photography/2011-10/21/content_4562115.htm

Hvězdná noc

23. října 2015 v 15:11 | kikabu

Hvězdná noc je,
měsíc po nebi tiše pluje.
Každý venku se strachuje,
jaká tajemství luna odkryje.
Snad pár, který se v zákoutí dvora líbá,
nebo kam spadla andělova zlomená křídla bílá.
Možná také, kam schovali poklad
strašliví loupežníci z Karpat.
Ještě třeba vchod do hor,
který schovávají skřítci.
Snad měsíc osvítí,
i mojí cesty ulici.
Neztratím se nikdy už,
když měsíc bude při mně stát.
A šťastně se vrátím k nám domů
a než přijde ráno, půjdu spát.

Zdroj obrázku: http://www.uglyhedgehog.com/t-128980-1.html
 
 

Reklama