Byla jednou jedna parta

Byla jednou jedna parta XXX.

12. dubna 2017 v 21:00 | kikabu

Linda
První rok na střední je za mnou. Vysvědčení je rozdáno, věci z internátu sbaleny a všichni připraveni na odjezd na prázdniny. Jednotlivé dny prosezené ve školních lavicích probíhaly vážně pomalu, ale když se oohlédnu za celým rokem, uteklo to rychle.

Byla jednou jedna parta XXIX.

28. března 2017 v 18:35 | kikabu

Linda
Zkouškové období je tady. Od spousty lidí jsem o něm slyšela vyprávět, ale nikdy jsem si nemyslela, že bude tak náročné. Teď už mi naštěstí zbývají jen odborné přeměty - rozšířená matika, informatika a deskriptiva. Jinak prospívám celkem obstojně - kromě dvojek z dějepisu a biologie a trojek z chemie a angličtiny zatím samé jedničky. A z odborných předmětů už naštěstí nejsem tak vystrašená, takže snad zkoušky zakončím úspěšně.

Byla jednou jedna parta XXVIII.

4. března 2017 v 15:55 | kikabu

Kryštof
Od zážitku, kdy si Linda zapomněla vzít prášek a propadla obrovské depresi, o ní mám daleko větší strach, než když přijela. Hrozím se dne, kdy se stane třeba ještě něco horšího, moje fantazie pracuje na plné obrátky a já se nemůžu ubránit výjevům, ve kterých Linda pláče a občas i trpí. Trávím s ní teď skoro veškerý čas, abych měla jistotu, že nebude nikdy sama a že si bude brát prášky každý den.

Byla jednou jedna parta XXVII.

22. února 2017 v 16:20 | kikabu

Kryštof
Je to už deset dní od mojí návštěvy u Lindy a ona se má zítra konečně vrátit do školy. S Tomášem pomáháme Elišce uklidit jejich pokoj, aby se vrátila do příjemného prostředí. Utřeme prach, vyluxujeme, necháme vyprat povlečení a veškeré Eliščiny věci srovnáme nebo uložíme do skříně. Konečně přišlo jaro a tak můžeme otevřít okno bez toho aniž by nám byla zima.

Byla jednou jedna parta XXVI.

4. února 2017 v 21:28 | kikabu

Kryštof
Už týden je Linda doma a ne ve škole. Každý den jí okolo páté hodiny odpoledne volám a hodnou chvíli jí vyparávím, co se ve škole dělo a jak moc mi chybí. Ona sama toho teď moc nenamluví, ale i přes mobil cítím, že se sem tam usměje a to mě těší. Ještě neví, jak dlouho bude muset zůstat doma, ale její psycholožka jí zatím do školy nepustí. Moc mi chybí, jenže nejvíc mi vadí to, že spousty hodin nevím, co s ní je. Když byla ve škole, mohl jsem ji alespoň pravidelně kontrolovat, ale to teď nemůžu. Musím proto věřit jejím rodičům, kteří se o ni jistě starají velmi dobře.

Byla jednou jedna parta XXV.

15. ledna 2017 v 16:52 | kikabu

Linda
Všechno Kryštofovi řeknu. Úplně všechno. Je to už skoro rok, co jsem se o tom ani slovem nezmínila a teď to na mě padne jako velký těžký kámen. Kámen plný strachu a pocitu samoty. S Kryštofem pak strávím zbytek dne a po večeři se o mně stará Eliška, povídáme si, děláme úkoly a posloucháme písničky. Ani neví, jak moc jsem jí vděčná.

Byla jednou jedna parta XXIV.

2. ledna 2017 v 19:14 | kikabu

Kryštof
"Od té doby, co jsem byla na potratu jsem začala propadat depresím. Začala jsem mít vážně často pocit, že jsem na světě sama a že o mě nikdo nestojí... Že už navždy... zůstanu... sama..." hned po tom, co mi Linda všechno vyklopí se sesype. Zhroutí se mi do náručí a ze svých posledních sil vzlyká a brečí. Já ji objímám a nemůžu přestat věřit tomu, co jsem právě slyšel.

Byla jednou jedna parta XXIII.

27. prosince 2016 v 20:14 | kikabu

Linda
Během pár prvních slov, které Kryštofovi řeknu, se mi zastře hlas a z očí my vyhrknou slzy. Ale nezastavím se a vyprávím dál. Nemůžu už přestat. Teď, když už jsem začala. A chci, aby to Kryštof všechno věděl.

Byla jednou jedna parta XXII.

17. prosince 2016 v 9:10 | kikabu

Linda
Když se za Kryštofem zavřou dveře, zhroutím se. Vzlykám vážně nahlas, slzy mi stékají po tvářích i bradě - nestačím je kapesníkem utírat. Sedím na zemi, stočená do klubíčka a brečím. Nechci, aby mě ještě někdy někdo opustil, nechci zůstat sama. Tohle nevydržím.

Byla jednou jedna parta XXI.

22. listopadu 2016 v 18:36 | kikabu

Kryštof
Nemůžu dostat Lindu a ten polibek z hlavy. Vím, že byla opilá, ale stejně... Myslím, že takovýhle polibek nebyl jen tak z opilosti. Tedy to, že se uskutečnil možná, ale ta vášeň, ta z pití být nemohla. Prostě ne. Jenže Linda se mi od té párty vyhýbá. Když jí volám, telefon nezvedá, když se stavím u nich na pokoji, otevře Eliška a tvrdí že Linda je pryč. Já ovšem vím, že to tak není. Nevím, proč je z toho tak rozrušená, nevím, proč by jí to mělo tak vadit. Nemyslel jsem si, že je takhle lehce rozrušitelná.

Byla jednou jedna parta XX.

10. listopadu 2016 v 20:02 | kikabu

Linda
Po party se probouzím s hroznou bolestí hlavy. "To jsem toho vypila tak moc?" bleskne mi hlavou. Oči se ne a ne otevřít, a když z nich jsou alespoň malé štěrbinky, zasáhne je ranní světlo jako blesk. Vzpomínám si na svoje první pití alkoholu - ráno po něm nevypadalo o dost jinak. Pohlédnu na Eliščinu postel. Je neustlaná, Eliška šla nejspíš do sprchy, protože se jí po peřině válí spousta kosmetiky, kterou si s sebou do sprchy vzít nehodlala.

Byla jednou jedna parta XIX.

23. října 2016 v 14:42 | kikabu

Kryštof
Večírek se jeví jako celkem úspěšný. Není tu snad nikdo, kdo se tváří vážně otáveně nebo znuděně. I mě se tu celkem líbí. Hudbu by tedy mohli trochu změnit, ale jinak jsem spokojen. Hlavně že je tu se mnou Linda a že se jí tu líbí. Občas spolu i tancujeme, tak je to fajn. Mimochodem, skvěle se podtáčí po rukou, když je tak malá.

Byla jednou jedna parta XVIII.

13. října 2016 v 19:06 | kikabu


Linda
Konečně skončilo první pololetí měho prvního ročníku na střední škole a konečně si mohu trochu odpočinout. Ležím na posteli a koukám na seriál. Musím se trochu odreagovat. Eliška je nejspíš někde s Tomášem a Kryštof... Ani nevím, co dělá. Má se pro mě stavit až před šestou večer, kdy začíná ta party. Ještě mám skoro tři hodiny čas.

Byla jednou jedna parta XVII.

25. září 2016 v 11:43 | kikabu

Linda
Od té doby, co Tomáš chodí s Eliškou má nějak moc sebevědomí. Možná až nezdravě moc. Tomáš se teď nebojí vyjádřit svůj názor i když je naprosto jiný než názor ostatních. Nebojí se oponovat, hádat se nebo dokonce trochu vyhrožovat. Kryštof mi řekl vše, co se stalo toho večera. To jak se se svým nejlepším a možná i jediným kámošem pohádal. Nelíbí se mi, že se hádají kvůli mě. A nelíbí se mi, jak se Tomáš chová, i přesto, že k tomu nemá jediný důvod. S Kryštofem jsme pouze a jen přátelé. Možná nejlepší, ale i tak to neznamená, že by se o mě měl Tomáš bát.

Byla jednou jedna parta XVI.

31. srpna 2016 v 19:04 | kikabu

Kryštof
Jdeme s Lindou do jejího pokoje. Po procházce nezasněženým městem jsme prochladlí a chceme se trochu zahřát. Jsem moc rád, že mů dárek udělal Lindě radost. Není nic krásnějšího než její úsměv, který mi po otevření krabičky s náúšnicemi věnovala. Na pokoji číslo 18 nikdo není, což znamená, že Eliška je u nás, a tak jsem rád, že se můžu zašít někam jinam, kde nejsou ty dvě hrdličky.

Byla jednou jedna parta XV.

25. srpna 2016 v 14:35 | kikabu

Linda
Vánoční prázdniny se přiblížily stejně rychle jako i uběhly. Zítra odjíždím opět na intr a moc z toho nadšená nejsem. Ovšem z těch dvou týdnů, které jsem strávila doma a uživala si vánoční pohodu, jsem unešená. Přijela k nám na návštěvu i Eliška a seznámila se s mými rodiči. Bylo příjemné nebýt středem pozornosti a užívat si tu okolní pohodu. I když jsem se s Kryštofem usmířila, psali jsme si jen jednou. A myslím, že je to tak lepší.

Byla jednou jedna parta XIV.

31. července 2016 v 18:47 | kikabu

Linda
Dnes je již devátého prosince a za chvíli nám začnou vánoční prázdniny. Docela se na ně těším. Budu doma s rodinou (tedy ne že bych je neviděla dlouhou dobu - jezdím každých čtrnáct dní domů), budu mít alespoň částečný pokoj od školy (stejně nám učitelé napařili spoustu domácích úkolů, referátů a podobných věcí) a hlavně, nebudu muset tolik myslet na Kryštofa. Protože ve škole mi ho připomíná všechno. Klubovna, když jsme spolu byli na promítání filmu, chodba, kde jsem ho potkávala, i můj pokoj, kde trávil také docela dost času. Domácí prostředí mi ho možná alespoň trochu vyžene z hlavy.

Byla jednou jedna parta XIII.

22. června 2016 v 15:52 | kikabu

Kryštof
Nikdy jsem neměl víc volného času než teď, kdy se nestýkám s Lindou. Ne, že bych nechtěl, jen to tak samo vyplunulo z onoho odpoledne v kině. Lindino chování jsem tedy vážně nepochopil. Nejdřív se chová, jako by mě sama sváděla a pak odmítne polibek. Co to s těma holkama je? Tedy, Linda je i skvělá kámoška a kdybych si nemyslel, že u ní mám šanci, ani bych nic nezkusil. Jenže u ní jsem si myslel, že šanci mám. A to dost velkou.

Byla jednou jedna parta XII.

17. května 2016 v 14:55 | kikabu

Linda
Jsou to už dva týdny, co jsem nepromluvila s Kryštofem. Ne, že bych nechtěla - naopak, chci to s ním všechno probrat a nějak mu své chování vysvětlit. Jenže se mu tak nějak instinktvině vyhýbám. A on mně také. Teď, když skončí škola, otevřu knihu a až do večera si čtu. Jindy jsem podnikala spoustu jiných věcí s Kryštofem, ale teď nemám co dělat. Možná je to i tím, že za chvíli přijde prosinec a počasí se dosti rapidně zhoršilo. Tehdy před dvěma týdny bylo ještě vcelku pěkně, ale od té doby jen prší a prší.

Byla jednou jedna parta XI.

11. května 2016 v 21:16 | kikabu

Linda
Právě teď sedím v kině. Sedím na pohodlné červené sedačce. Vedle Kryštofa. Ve tmě. Přemýšlím, jestli je to dobře. Jestli jsem se moc neukvapila. Přece jen... Potlačím slzy. Vůbec se nesoustředím na film a myslím na nás dva. Mám chuť chytit Kryštofa za ruku, má chuť ho políbit, ale ani jedno z toho neudělám. A on to naštěstí ví a akceptuje to. Mám velikou radost, že jsme spolu v kině, ale dost mě to zaráží a nevím, jak s tím naložit. Přátelé... Musím si stále dokola opakovat, že jsme přátelé...

Byla jednou jedna parta X.

3. května 2016 v 20:51 | kikabu

Kryštof
Sedím v pokoji u psacího stolu a snažím se učit. Přišlo čtvrtletí a s ním i větší požadavky učitelů. Musíme se začít snažit, protože teď už "jde do tuhého". Nevím, co mi pomůže, když budu vědět, co vznikne smícháním kyseliny sírové s kyanovodíkem (radši to nikdo nezkoušejte - vůbec nevím, co může vzniknout a může to mít velké následky!), na škole, kterou bych rád studoval je "chemie" téměř sprosté slovo. Učit se ji však musím. Jako dalších několik předmětů - angličtina, čeština, dějepis, biologie, občanka -, které mě nebaví a ani mi vůbec nelezou do hlavy. Snad každý gymplák tenhle problém zná - musíme se učit i to, čím se nechceme zabývat.

Byla jednou jedna parta IX.

19. dubna 2016 v 19:09 | kikabu

Linda
Čtvrtletí se přiblížilo a tím i otřelé fráze učitelů, že bychom se měli začít konečně učit a snažit. Blíží se přeci pololetí a s nimi i zkoušky. Na této škole probíhají zkoušky prý trochu jako maturity, jen jsou o dost mírnější. Zkoušeni budeme ze všech předmětů (i z tělocviku) buď ústně nebo písemně (v případě tělocviku prakticky). Bude to probíhat dva týdny a myslím, že to bude docela záhul. Už jen proto, že to budou naše první zkoušky. Když na to pomyslím, začíná se mi trochu stýskat po dřívější pohodičce.

Byla jednou jedna parta VIII.

25. března 2016 v 17:07 | kikabu

Linda
Dneska je 3. listopadu a není překvapením, že začalo pršet. Už jsem si dlouho říkala, že jestli nezaprší, tak podzim ani nezačne. A to samozřejmě znamená, že všichni, co chtějí vkročit do třídy (tedy všichni, co jsou donuceni, jinak by měli problémy, vkročit do třídy) si musí přezout svou obvyklou obuv. Což dále znamená, že u skříněk je přelidněno a to znamená kolaps všech školních chodeb. Pokud se chci dostat ke své skříňce, musím dost těsně projít kolem mnoha lidí, jednomu nebo dvou asi šlápnu na nohu a několik lidí osočuji svým batohem. Já taky bez újmy nevyváznu. Protože jsem nedorostla do takové výšky, několik lidí mě praští loktem, učebnicemi nebo batohy do hlavy.

Byla jednou jedna parta VII.

18. března 2016 v 16:24 | kikabu

Linda
Vyučování nám, prvákům, začalo a já už vím, proč si bratr vždy stěžoval na toho či onoho učitele. První týden se k prvákům chovají mile, ale jakmile začne vyučování, to je hned samé: "Co vás to na té základce učili?", "Tohle jsou přeci základní znalosti." a "Pokud nezvládáš ani tohle, měl by ses zamyslet nad tím, zda je pro tebe právě tahle škola vhodná." Jo, je to celkem dril. Takže teď se musím naučit celou periodickou tabulku prvků a funkční styly a slohové postupy, i přesto, že se ani jedním z těchto předmětů (chemie a čeština) nechci dále zabývat.

Byla jednou jedna parta VI.

13. března 2016 v 10:12 | kikabu

Linda
Kryštof se odvrátí od skupiny kluků, mezi kterými je i můj bratr a kteří jsou, hádám, z jeho třídy, a vydá se ke mně. Takhle, jak sedím na pohovce s nohama nahoře, mi připadá ještě vyšší, než doopravdy je. No, ve skutečnosti je asi o hlavu a půl vyyší než já. Má tmavě modré oči a hnědé vlasy. Nelze úplně určit, zda jsou tmavě hnědé nebo světle hnědé - prostě něco mezi. Na bradě mu roste kratinké strniště, díky kterému vypadá o pár let starší. Moc se mi líbí jeho styl oblékání - momentálně je oblečen do šedé mikiny a tmavě modrých džín, na nohou má modré kecky. Jindy jsem ho ale viděla i v košili, tričku a barevných kalhotách.

Byla jednou jedna parta V.

2. března 2016 v 16:58 | kikabu

Kryštof
Letošní školní rok začal celkem bez potíží. Setkáváme se tu po letních prázdninách už potřetí, takže víme, co od sebe máme očekávat, co máme očekávat od učitelů a učtitelé vědí, co očekávat od nás. Myslím si, že kolektiv jsme dobrý, i přesto, že se občas pohádáme kvůli naprostým prkotinám. Ve třídě nás je třicet (jako v každé třídě naší školy - o studium zde je takový zájem, že se vždy naplní všechny třídy a když náhodou někdo odejde, hned za ním přichází další zájemce), 13 holek a 17 kluků. Osm nás (včetně mě) si vybralo technický obor, třináct humanitní obor a devět obor přírodních věd.

Byla jednou jedna parta IV.

18. února 2016 v 16:05 | kikabu

Linda
Jak už jsem říkala, první týden ve škole se vůbec neučíme a seznamujeme se se svými spolužáky. Je nás ve třídě třicet a všichni jsme velice rozlišní, takže mi dělá trochu problém zapamatovat si všechna křestní jména natož pak příjmení či oblíbené filmy. Nicméně, snažím se a když teď někoho z nich potkám, vím, kdo to je.

Byla jednou jedna parta III.

9. února 2016 v 20:04 | kikabu

Linda
Další den nám začíná škola. Na této škole je ještě fajn, že každé úterý a čtvrtek začíná vyučování až v 8:55. Protože tu všichni žáci i hodně učitelů přes týden bydlí, můžeme si to dovolit. Dnes je ale pondělí, proto se v 7:30 vydáme s Eliškou na snídani do jídelny, nejmenší budovy celého areálu, a v 7:50 už hledáme na chodbě budovy A, kde budeme mít nejvíce hodin, svoje skříňky na věci. V dlouhé řadě mi chvíli trvá, než číslo 53 najdu, ale přece se mi to podaří. Vyhrabu z tašky klíče od domu, ke kterém přibyly další tři - od intru, od našeho pokoje a od skříňky - a odemknu zámek. Dám si dovnitř pár učebnic a boty, které vyměním za pantofle.

Byla jednou jedna parta II.

1. února 2016 v 19:44 | kikabu

Linda
Neskutečně jsem se na střední těšila. Celé prázdniny. A těším se i při cestě na ní. Konečně. Můj o dva roky starší bratr sedící vedle mě vzadu v autě tak nadšený není, ale to je mi jedno. Nenechám si jeho nemožnými řečmi zkazit první den ve škole. Tedy vlastně ještě ne ve škole ale na intru. Je totiž teprve 31. sprna, tudíž vyučování ještě nezačalo, ale poněvadž je naše střední internátní, nástup je o den dříve.

Byla jednou jedna parta I.

16. ledna 2016 v 13:54 | kikabu

Kryštof
Je září a mně začíná další ročník na střední škole. Letos už třetí. Když se vracím do školy, mám poněkud smíšené pocity, protože nevím, co mám od třeťáku očekávat. Mám se bát, že jsem se o něco příblížil maturitě, mám mít radost, že za dva roky tuto školy opustím, nebo mám mít špatný pocit z toho, že je to polovina mého středoškolského života? Nicméně, jediné co vím, je to, že nehodlám tenhle rok jen sedět nad učením a drtit se deriváty uhlovodíků nebo inverzní funkci. Hodlám si tento ročník náležitě užít.
 
 

Reklama