Svět J. K. Rowling rukou jiného autora: 12. kapitola

4. srpna 2017 v 18:04 | kikabu |  Svět J. K. Rowling rukou jiného autora

12. kapitola
Trudy se celý den nemůže soustředit na možná zajímavé výklady učitelů. Nedokáže ze sebe setřást nadšení, že se Fredovi povedlo promluvit si s Šedou dámou a že si s ní dnes v noci promluví i ona sama. Nemůže se dočkat toho, co se třeba dozví.

Když konečně skončí vyučování, Trudy se spolu s mnoha studenty Havraspáru nahrne do havraspárské věže. Většina z nich tráví veškerý svůj volný čas právě tady, protože venku stále sněží. I přesto, že za dva týdny začíná březen. Okolí Bradavic je zasypané bílým prašanem a rampouchy visí, kde mohou.
Trudy vejde do havraspárské společenské místnosti a přisedne si k Anthonymu a Terrymu, kteří obsadili tři křesla u okna. Chapci rozehráli šachovou partii a Trudy se proto začte do knihy o kouzelných tvorech. Okamie, hrabák, ďasovec… Trudy neudrží pozornost ani teď. Po chvíli knihu odloží a odběhne si do své ložnice uložit učebnice. Když se vrací, doufá, že chlapci už morbidní kouzelnické šachy dohráli. Anthony právě dává Terrymu šach a podle jeho výrazu je Trudy jasné, že v několika dalších tazích má partii vyhranou.
"Mat!" vykřikne Anthony a Terry se rozzlobeně sesune do křesla.
"No, sláva," odfrkne si Trudy a chlapci se na ni nechápavě podívají. Stále totiž zapomínají, že existuje někdo, kdo nemá kouzelnické šachy rád.
"Trudy, kdo je to vůbec Helena?" zeptá se najednou Terry.
"Helena? No… Jeden z mých pokusů."
"Cože?" nechápe Anthony.
"Ale nic. Až budu vědět víc, všechno vám řeknu."
"A Fred to může vědět?" urazí se Terry.
"Co máš proti Fredovi?!"odsekne Trudy a hodí po něm nevraživý pohled.
"A co ty máš s ním? Jste pořád spolu a na nás kašleš!"
"To přeci není pravda!" vyskočí Trudy z křesla. "Vůbec nechápu, že vám vadí!"
"Mě z toho prosím vynech," připojí se Anthony.
"Pomáhá mi s tím… pokusem… Proto o něm ví víc než vy. Kdybyste mi mohli pomoct vy, tak řeknu vám, jenže teď mi mohl být užitečný jen Fred!"
"Víš, co? Kdybys opravdu byla naše kamarádka, tak nám to řekneš."
"A kdybych nebyla vaše kamarádka," Trudy už se hrnou slzy do očí, "tak s vámi netrávím všechen čas. S Fredem se znám půl roku, ale s vámi…" Nevydrží to a se slzami v očích vyběhne nahoru do své ložnice. Tam se zhroutí na postel, zaboří hlavu do polštáře a pláče.
"Opravdu… Baví se s námi už skoro pět let. Kdyby nebyla naše kamarádka, tak už o nás neví," podotkne Anthony.
"No, jistě… Vy jste vždycky spolu byli takoví spiklenci a já byl ten třetí. Já byl vždycky křen!"
"Výborně! Tak to se ti povedlo. To, že jsme spolu s Trudy byli minulý rok na plese, neznamená, že jsi byl ten třetí!" rozzlobí se i Anthony.
"Tak mi řekni, co si o tom mám jiného myslet!"
"Nebudu ti zatraceně říkat, co si máš myslet, ale řeknu ti tohle. Kdybys byl všímavější, tak by ti neuniklo, že Trudy se s Fredem cítí vážně dobře. Asi tak jako se Michael cítí s Ginny nebo ty ses cítil s Levandulí!"
Terry zrudne a zarazí se. "Vážně je s ním tak šťastná?"
"To to nevidíš?" překvapí Anthonyho.
"Ale jestli jí něco udělá…!"
"Neboj. Kouká na ni jak Filch na paní Norrisovou. Nic se jí nestane," usměje se Anthony. "Ale ty by ses jí měl omluvit."
"Hm..." přitaká Terry.
Trudy zatím leží na posteli, objímá jeden z polštářů. Už nepláče, ale je na Terryho vážně rozzlobená. Copak záleží jen na něm? Copak se celý svět točí kolem něj? Nechápala, že taková slova slyšela z úst někoho, koho vždy považovala za přítele. Nikdy ji nenapadlo, že když budou s Anthonym a Terrym přátelé, tak bude jeden z nich na Freda žárlit. Přece se s ním kvůli Terrymu nepřestane scházet?
Trudy po chvíli na Terryho zapomene a začne se soustředit na dnešní noční úkol. Musí ve společenské místrnosti vydržet až do půl druhé a přitom neusnout. A pak se setká s Šedou dámou! I když není zatím jasný důkaz, že je jejím potomkem, má sevřený žaludek. I přesto se po hodině zvedne z postele a vydá se na večeři. Když prochází společenskou místností, nevšímá si ani Anthonyho ani Terryho, kteří u okna hrají šachy.
Chlapci ji ve Velké síni zastihnou při pár posledních soustech bramborové kaše. Přisednou si jako vždy k ní, ale Trudy ani nezvedne hlavu.
"Ehm," odkašle si Anthony.
"Mhm? Á to jste vy..." zhodnotí Trudy jen tak letmo situaci a obrátí svou pozornost znovu k večeři.
"Trudy… Tak už se nezlob… Já… Mně je to vážně líto," vysouká ze sebe Terry. Trudy na něj jen němě pohlédne, proto pokračuje dál. "Vůbec nevím, co to do mě vjelo. Moc se omlouvám…"
"Omluva přijata," řekne po chvíli Trudy a usměje se.
"To se mi ulevilo," vydechne Anthony. "Mít rozhádané přátele není zrovna příjemné."
"Vždyť jsme se skoro nehádali," řekne s úsměvem Trudy a šťouchne do Terryho. Ten málem vylije pohár dýňového džusu, ze kterého právě usrkává.
Po večeři se tři přátelé vydají do havraspárské společenské místnosti. Tam se každý usadí se svými úkoly, které dostali, a v tichosti pracují. Trudy tu má několik pergamenů s rozpracovanými pracemi a tlustou knihu o významných kouzelnících posledních tří století. Vzala si sem tolik práce právě proto, aby měla stále co dělat a neusnula.
Terry a Anthony jdou spát kolem desáté, ale poslední opozdilec - Marcus Turner - zůstane v havraspárské společenské místnosti až do půlnoci. Když odejde i on, Trudy se zvedne, protře si oči a začne se procházet po místnosti. Počítá minuty a ona hodina a půl jí připadá dvakrát delší. Když už si myslí, že usne i ve stoje, začne na věži odbíjet půl druhá. Z Trudy najednou spadne všechna únava.
Dveřmi, které vedou ke schodišti, projde duch Šedé dámy a sedne si do jednoho z křesel. Chvíli jen nečinně sedí, kouká do vyhasínajícího ohně a ani nedutá. Pak ovšem pohlédne na Trudy a pokyne jí, aby si sedla na křeslo stojící opodál. Trudy ji poslechne a sedne si, ale ani jedna z nich nezačne mluvit.
"Já..." odhodlá se konečně Trudy, ale v tu samou chvíli je přerušena Šedou dámou.
"Jak ti říkají?" Její hlas je jako vítr, nemluví hlasitě ale krásně artikuluje.
"Trudy Milletová. Víte, to moje matka, přišla s touto myšlenkou..."
"Tvá matka? Jak se jmenuje ona?"
"Christina Milletová. Tedy rozená Powellová."
"No, jistě. Tvá matka byla zvlášť bystrou studentkou Bradavic. Jak se jí daří?"
"No… Asi dobře. Je historička, právě zkoumá náš rodokmen a..."
"A ty by sis přála zvědět, zda nejsi v příbuzenském vztahu se mnou, že ano?"
"Ano."
"Tak mne dobře poslouchej. Jistě znáš nějaké to vyprávění o mně a mé matce. Jak jsem ukradla její diadém a utekla s ním. Ale nikdo už neví, že než jsem utekla, porodila jsem dítě - dceru. Byla jsem tehdy zamilovaná do jednoho schopného leč chudého kouzelníka a Krvavého barona jsem rozhodně za svého chotě nechtěla. Dceru jsem porodila v jednom sirotčinci a tam ji také nechala. Dala jsem jí jméno Sofie. Hlavně kvůli ní jsem se rozhodla býti duchem, abych na ni dohlížet mohla."
"Takže Sofie měla dceru a ta měla také dceru a tak to šlo dál?"
"Přesně tak..."
"Zní to tak absurdně. Až se tomu člověku ani nechce věřit. Škoda jen, že neexistuje žádný důkaz..."
"Jak to míníš?"
"Vy snad nějaký důkaz máte?"
"Něco by tu bylo. Zvládneš již zaklínadlo Expecto Patronum?"
"Jednou se mi povedlo..."
"A jakou podobu má tvůj Patron?"
"Je to pták. Vypadá jako nějaká vrána..."
"Jsi blízko, ale vrána to není. Je to havra..."
"Havran? Havran… havra… Havraspár?!" Trudy začne být vše jasné. Všechno do sebe tak nádherně zapadá! "Takže je to pravda! Jsem z rodiny Roweny z Havraspáru!" vykřikne málem Trudy.
Šedá dáma jen s úsměvem přikývne. "A teď už jdi spát," pošeptá a Trudy se jako vlivem kouzla zvedne a vydá se po schodech do své ložnice. Tam ulehne do postele s modrými nebesy a v tu ránu spí.

Předchozí díly: zde.

Zdroj obrázku: http://czenema.blogspot.cz/2016_07_01_archive.html
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama