Svět J. K. Rowling rukou jiného autora: 10. kapitola

18. července 2017 v 18:47 | kikabu |  Svět J. K. Rowling rukou jiného autora

10. kapitola
Po chladném lednu přijde stejně chladný únor a s ním i výlet do Prasinek na svatého Valentýna. Trudy se při snídani omluví svým dvěma kamarádům Terrymu a Anthonymu, že dnes nepůjde do kouzelnické vesničky s nimi, a vypije poslední doušek čaje. S Fredem se má sejít po snídani přede dveřmi Velké síně, ale ještě předtím se musí teple obléknout a vybavit několika galeony. Když přiběhne do své ložnice, rychle si navlékne černý hábit, kolem krku omotá modro - šedou havraspárskou šálu a seběhne do společenské místnosti. Tam se usměje na sochu Roweny z Havraspáru a poté už zamíří zpátky k Velké síni.

Přede dveřmi, kterými ven z Velké síně proudí studenti, už stojí Fred Weasley s červeno - žlutou nebelvírskou šálou kolem krku a úsměvem na pihovaté tváři. Když Trudy přijde až k němu, pozdraví se a zamíří k zatím krátké frontě studentů tvořící se u vstupní brány. Argus Filch opět kontroluje, zda ten či onen student odevzdal povolení k návštěvě Prasinek a jestli ho tedy může pustit ven z Bradavic.
"Milettová Trudy," ohlásí Trudy své jméno.
"Milettová… Jsi tady, můžeš jít," zabručí Filch a zaškrtne si její jméno v dlouhém seznamu.
"Weasley…," začne Fred, ale školník ho přeruší.
"Weasley! Vy tu povolení máte všichni, ale nepřej si mě, jestli najdu ještě jednu bombu hnojůvku! Jinak po vás půjdu a zakázaný výlet do Prasinek bude to poslední, co by vás mohlo trápit!"
"Tak dobře," ušklíbne se Fred a odběhne za Trudy. Po cestě ji chytí za ruku a tak dojdou až do Prasinek. Nad vesnicí se stahují šedé mraky a vypadá to, že za chvíli začne pršet. Trudy na kazící se počasí poukáže a navrhne, že by se mohli zatím schovat v čajovně madame Pacinkové.
Čajovna je malý domeček zastrčený mezi dva větší domy s pěknou světle hnědou fasádou. Když vejdou dovnitř, Trudy se okamžitě zamlží brýle z toho tepla, které tu je. Sundá si je proto a Fred ji postrkuje dopředu k jednomu stolu u okna. Předpokládá, že od okna by mohlo alespoň trochu táhnout.
Madame Pacinková, boubelatá dáma s drdolem černých vlasů, se dostane úzkými uličkami mezi stoly až k nim a zeptá se velmi přátelským hlasem: "Copak si dáte, drahouškové?"
Trudy, jejíž brýle stále ještě nepřivykly vnitřní teplotě, ji poprosí o pár minut strpení. Když si brýle, přes něž konečně vidí, opět nasadí, překvapí ji výzdoba čajovny. I kdyby nevěděla, co je za den, podle srdíček, mašlí a všeho dalšího by okamžitě poznala, že je svatého Valentýna. Nad každým stolkem dokonce poletují malí andílci, kteří kolem sebe rozhazují růžové konfety.
Trudy i Fred se zahledí do lístku a když se k nim madame Pacinková znovu dostane, objednají si čaj s mlékem pro každého a zmrzlinový pohár pro oba dohromady. Do čajovny zatím přicházejí další a další páry, které zde chtějí strávit krásnou chvíli jen ve dvou.
"Takže… těšila ses sem aspoň?" zeptá se Fred a usrkne trochu čaje.
"Samozřejmě," usměje se Trudy a chytí Freda za ruku. "Hele… můžu se tě na něco zeptat?"
"Jasně."
"Tenkrát, při minulém výletě do Prasinek… U Tří košťat… Chtěl sis přisednout ke mně?"
"Ty sis toho všimla?" překvapí Freda. Odvrátí od Trudy pohled a začervená se.
"Jo… Kdyby nepřišli ti dva..."
"No, jo… Ale tak co. Teď jsme spolu a to je hlavní," usměje se Fred na Trudy a pohladí ji po tváři.
Když dopijí čaj a dojí zmrzlinu, rychle se obléknou, protože ve dveřích právě stojí Harry Potter s Cho Changovou a všechny stoly jsou obsazené. Fred zaplatí u pultu oba čaje i pohár, zachumlá se do šály a vyrazí s Trudy ven. Počasí se nezlepšilo, naopak teď ještě hustě mrholí. Rychlou chůzí se vydají k Medovému ráji. Stráví tam spoustu času, protože krámek se sladkostmi je přeplněný studenty. Když se Trudy konečně dostane k pokladně a zaplatí za dýňové paštičky, ňoumovy ňufánky a šerbetové koule, Fred už čeká u dveří a drží je, aby mohla vyjít ven.
Obloha nad Prasinkami je stále šedá a vzduch je chladný, ale už neprší a proto se rozhodnou jít k Chroptící chýši. Trudy doufá, že tam budou sami, chce totiž Fredovi svěřit něco důvěrného. Nepodělila se o to ještě ani s Terrym a Anthonym a to proto, že oni jí na rozdíl od Freda teď pomoct nemohou.
"Tak jsme tady," vydechne Fred, když se konečně dostanou k Chroptící chýši. Okolí je stále zasněžené, ale nejsou tu už takové závěje jako v prosinci. Trudy má štěstí - nikdo jiný tu není.
"Frede…? Já… chci ti něco říct." Fred se na ni podívá a usměje se na znamení, že mu může říct všechno. "Já… no… Nevím jak začít…" zdráhá se trochu Trudy. Fred ji ovšem chytí za ruku, stiskne ji a dodá jí tak více sebevědomí. "Takhle… Moje máma je historička a právě zkoumá náš rodokmen. Přišlo jí zvláštní, že spousta prvorozených dívek z naší rodiny navštěvovala právě Havraspár, a tak… začala procházet všemožné knihovny a archivy a… Je tu jistá možnost, že bychom mohly být potomci samotné Roweny z Havraspáru."
Freda to zaskočí. Popravdě takovou informaci vážně nečekal. "Potomci koho? Slyšel jsem dobře?"
"Ano. Já vím, že to zní neskutečně, ale… Podívej se, já jsem v Havraspáru, moje matka byla také. Spousta našich předků ženského pohlaví a prvorozených navštěvovala tu samou kolej. Není to fascinující?"
"To jistě," usměje se Fred. "To je ten… pokus?"
"Jo. Ano. Ale… Teď bych potřebovala tvoji pomoc… A neboj se, nešla jsem dnes na tu schůzku s tebou jen kvůli tomu," řekne a usměje se.
"To jsem si přeci ani nemyslel," zalže Fred, kterému opravdu proběhlo hlavou, jestli ho nechtěla jen využít. Pak se ale podívá Trudy do očí a dojde mu, že jí může věřit každé slovo.
"Víš, v jedné z těch knih, které jsem měla půjčené, jsem se dočetla, že Rowenina dcera Helena z Havraspáru je duch havraspárské koleje, které se přezdívá Šedá dáma. Už dlouho pátrám po jakémkoli náznaku, že by mohla být právě v naší věži, ovšem pořád nic. Jenže, Helena se kdysi schovávala před svou matkou v… to bys neuhodl… v nebelvírské věži, kde si mohla nerušeně číst," řekne Trudy nadšeně.
"Páni, a co potřebuješ ode mě?"
"Nejdřív ji potřebuji najít a pak si s ní promluvit."
"Takže se mám po nebelvírské věži poohlédnout, najít Šedou dámu a domluvit vám schůzku? Chápu to dobře?" ptá se přihlouple ovšem s úsměvem Fred.
"Ano! Tedy… jestli tě o to mohu poprosit," zamrká Trudy.
"Ty můžeš vždycky," řekne Fred, skloní se k ní a políbí ji. Trudy ovine ruce kolem jeho krku a on kolem jejího pasu. Jejich studené nosy a tváře se navzájem zahřívají a různobarevné šály dvou kolejí poletují v poryvech větru.
"Páni," řekne Fred po dlouhém polibku, "já políbil pra-pra-něco jedné ze zakladatelek školy."
"Možnou pra-pra-něco," usměje se Trudy a oba dva se vydají zpět do vesnice. K Chroptící chýši se totiž blíží skupinka třeťaček.

Předchozí díly: zde.

Zdroj obrázku: http://czenema.blogspot.cz/2016_07_01_archive.html
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama