Svět J. K. Rowling rukou jiného autora: 9. kapitola

11. června 2017 v 11:04 | kikabu |  Svět J. K. Rowling rukou jiného autora

9. kapitola
Vánoce vystřídá Nový rok a ten zase den, kdy se všichni bradavičtí studenti vrací do školy čar a kouzel. Trudy se před vlakem na nádraží King's Cross rozloučí s rodiči a nastoupí do rychlíku. V jednom z kupé jí drží místo její přátelé Terry Boot a Anthony Golstein. Přivítají se a už za chvíli se vlak, ve kterém sedí, s cuknutím rozjede.

Během cesty, která uteče velmi rychle, si vyprávějí o svých Vánocích a Novém roku. Když průvodčí oznámí, že jsou na nádraží v Prasinkách, studenti všech kolejí se začnou z vlaku trousit ven a postupně nasedat do kočárů, které je sami dopraví až do Bradavic. Tam se nejdřív shromáždí ve Velké síni k večeři a poté se rozejdou do svých pokojů, kde už na ně čekají kufry s jejich věcmi.
Hned druhého dne začíná vyučování, Trudyina první hodina jsou lektvary s profesorem Snapem. Severus Snape je ředitel zmijozelské koleje a v nikom z jiných kolejí nevzbuzuje obdiv. Snape se už několik let snaží získat místo učitele obrany proti černé magii, to teď ovšem zastává větší nepřítel studentů - profesorka Dolores Umbridgeová. Byla sem přeložena z Ministerstva kouzel a sama se jmenovala hlavní vyšetřovatelkou. Každou chvíli vydává vlastní ustanovení s doplňky školního řádu a to většinou ku prospěchu svému a ne studentů.
Trudy ještě stále nepotkala Freda Weasleyho. Ani neví, jak se má před ním chovat. Má se mu spíš vyhýbat nebo s ním kamarádsky promluvit? Nebo ještě něco jiného? Ve čtvrtek je naplánovaná další schůzka BA a tam se s Fredem potká. Ať se bude mít chovat jakkoli, stejně se na něj těší.
Ve čtvrtek přesně v osm hodin večer vstoupí do Komnaty nejvyšší potřeby. Je tu jen pár lidí, dvojčata Weasleyovi ještě nepřišli. Trudy se zapovídá s Lenkou Láskorádovou a hned jak se všichni sejdou, začne výcvik. Harry Potter pro ně má překvapení - dnes se poprvé pokusí o vyvolání Patrona.
"Musíte si vzpomenout na vaši nejšťastnější vzpomínku a nechat ji, aby vás naplnila," říká Harry a všichni ostatní ho poslechnou. "Až si budete jistí, že jste vybrali tu pravou, soustřeďte se na ni, nemyslete na nic jiného a vyslovte kouzlo Expecto Patronum." Postupně to všichni zkusí, nikomu se však Patrona vyčarovat nepodaří. Harry se usměje: "Nečekal jsem, že se toto kouzlo někomu povede hned napoprvé. Musíte být opravdu soustředění."
Trudy zavře oči a vybaví si pocit, který měla, když poprvé uviděla bradavickou školu čar a kouzel. To považuje za svou nejšťastnější vzpomínku, protože tehdy se opravdu šťastná cítila. Do svých jedenácti let, kdy chodila do školy s mudly, si připadala odstrčená, ale tady našla pro sebe to správné místo. Zde je šťastná, zde má přátele, zde může kouzlit. Nechá tuto vzpomínku, aby ji naplnila, pootevře oči a vysloví: "Expecto Patronum."
Z konce její hůlky vytryskne proužek stříbřitého světla, jako peříčko se snese k zemi a těsně nad ní se rozplyne. "Výborně Trudy, jsi na dobré cestě," pochválí ji Harry a hned za ním se přižene Fred. Usměje se na Trudy a diví se:
"Jak to děláš?"
"No… To sama nevím, ale jak vidíš, ještě se mi nic moc nepovedlo," zasměje se Trudy. Znovu se zkusí soustředit na svůj příjezd do Bradavic, je to ovšem těžší, když se na ni Fred dívá. Z dalších několika pokusů se jí nepovede vykouzlit ani kratičkou nitku stříbřitého světla a pak jí napadne ještě něco. Vybavila se jí totiž ještě jiná vzpomínka a možná že o dost šťastnější. Soustředí se na ni a… Z její hůlky vylétne stříbřitý pták a začne kroužit nad ostatními v komnatě. Trudy se směje a opravdu se cítí šťastná. Všichni na ni s obdivem koukají, ona se přestane rozpaky soustředit a pták se nad hlavami všech rozplyne.
"Jsi výborná," vydechne Fred.
"A teď ty," pokyne mu Trudy. Celou tu dobu, co se snažila vyčarovat svého Patrona, se na ni jen díval a teď musí toto kouzlo zkusit i on sám.
"Fajn," ušklíbne se Fred a zavře oči. Vybaví si den loňského roku, kdy odjížděli na vánoční prázdniny. Vybaví si chodby Bradavic i Trudy, za kterou utíká. A nakonec i polibek, na který myslel celou tu dobu, co ji neviděl. "Expecto Patronum." Z jeho hůlky vytryskne slabý proužek světla a hned se zase rozplyne, ale Fred je překvapený i tím.
"No vidíš!" vykřikne Trudy. "Ale buď to nebyla dost šťastná vzpomínka, nebo ses moc nesoustředil."
"Tak to spíš to druhé, protože..." Fred se zarazí.
"Protože?"
"Protože to byla vážně šťastná vzpomínka."
"A jaká?" ptá se Trudy s úsměvem a bez naléhavosti.
Fred se chvíli zdráhá odpovědět, pak se ovšem k Trudy nakloní a pošeptá jí do ucha: "Ty přece sama víš. Ten den… před prázdninami… chodba bez jmelí…" Trudy zčervená a nesměle se usměje. "A jaká je ta tvoje?" ptá se i Fred.
Trudy na nic nečeká a dá mu pusu na tvář. Fred pochopí, že její nejšťastnější vzpomínka je ta samá jako jeho. Pohladí ji po tváři a vtom zazní ostrý zvuk píšťalky. Harry Potter ukončuje dnešní lekci. Trudy se ještě naposledy usměje a odběhne ke svým dvěma kamarádům, aby s nimi mohla vyrazit zpět do havraspárské věže. Tam se omluví, že jde hned spát, usnout ale ještě dlouho nemůže. Hlavu má plnou Freda, jeho očí, hlasu a úsměvu.
Příštího dne se při snídani snaží nehledat u nebelvírského stolu Freda a zapojovat se do konverzace s Terrym a Anthonym. Vždy, když spatří zrzavé vlasy, zbystří, ovšem Fredových vlasů si všimne až jako čtvrtých. Sedí nedaleko od ní, ale vypadá to, že si jí ani nevšiml. Velice dobře se baví s Ronem, Georgem a Ginny a přitom ulamuje kusy housky, které pak jí. Trudy dnes rychle nesnídá a čeká, až bude odcházet Fred, aby se s ním jako náhodou potkala ve dveřích. Ovšem po několika minutách, kdy už Terry s Anthonym odešli, se za ní jedno z dvojčat Weasleyových zjeví jako duch.
"Baf!" vykřikne Fred a uchopí ji za paže. Trudy sebou cukne, ale hrníček čaje, který drží v ruce naštěstí nevylije.
"Musíš mě děsit už takhle ráno?" usmívá se Trudy a pokládá hrníček na stůl. Pro jistotu.
"Vlastně jsem tě nechtěl vyděsit, ale spíš se zeptat. Nechtěla bys jít příště do Prasinek se mnou?"
"Jako ty a já?" ptá se Trudy. "A kdy že to je?"
"Čtrnáctého února."
"Přímo na Valentýna," usměje se Trudy a Fred sklopí oči k zemi. Prokoukla ho. "Půjdu moc ráda," ujistí ho hned Trudy a Fred se na ni znovu podívá. Ještě chvíli spolu rozmlouvají a pak se rozejdou každý na svou hodinu.

Předchozí díly: zde.

Zdroj obrázku: http://czenema.blogspot.cz/2016_07_01_archive.html
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 GVKB GVKB | E-mail | Web | 11. června 2017 v 11:29 | Reagovat

Blbá nálada je zde už 88 let!
GVKB
Každý chce být nahoře a nikdo nechce být dole. Nejde si nevšimnout toho, že zde není rovnost, a že někdo je tak nahoře a jiný je dole, prý ti co jsou nahoře, si to zaslouží, a ti co jsou dole, si zase zaslouží to, že jsou dole. Ve skutečnosti je to o štěstí, někdo má štěstí a tak je nahoře, a jiný má smůlu a tak je dole. Jsou situace, ve kterých nelze uspět bez toho, že budete mít štěstí, mnozí se snaží o to, aby jim získané štěstí neuteklo, a tak vznikají; pohádky, kulty, mytologie, fetiše, rituály, symboly, pravidla, zákony, předpisy, výjimky, regulace, ideologie, centralizace, atd. jenže vše je zde dočasně a nakonec stejně štěstí uteče a zbude zde jenom neštěstí.

Konflikty, revoluce, války, atd. to vše je následkem toužení po úspěchu, jenže nadbytek vytvoří vždy nedostatek. Nouze nás spojuje a bohatství nás zase rozděluje, tak to zde neustále pulzuje. Mnozí se mě často ptají na to, kdy začala blbá nálada? Vše začalo v roce 1929. V roce 1929 začaly ceny akcií zvolna klesat, a jelikož byl pokles trvalého rázu, začali akcionáři masově prodávat akcie, což zrychlovalo jejich propad. Tento vývoj akcií vyvolal mezi akcionáři paniku a především malí akcionáři, kteří tehdy vlastnili výrazné procento akcií, se pokoušeli prodávat za každou cenu. Ve čtvrtek 24. října 1929 bylo k prodeji nabídnuto přes 12 milionů akcií, o něž nebyl zájem, neboť i v tuto dobu se jich majitelé snažili zbavit za cenu, která byla nadhodnocená.

Z tohoto důvodu byla Newyorská burza nucena v pátek 25. října oznámit krach. Tento krach vyvolal krach dalších amerických burz, protože se prodej přesunul na tyto burzy. Tento den bývá označován jako černý pátek a je chápán jako den vypuknutí krize. Poté začaly krachovat společnosti, které neměly dostatečný kapitál, což způsobilo prudký nárůst nezaměstnanosti. V důsledku toho vypukla panika, při níž se lidé snažili vybrat své úspory, banky však nedisponovaly dostatečným kapitálem, a proto mnoho z nich zkrachovalo. Tento problém je často nazýván dominovým efektem. Dominový efekt je řetězová reakce vzájemně se ovlivňujících příčin a následků.

Reakce je spuštěna nějakou malou změnou, která bezprostředně ovlivní jen své nejbližší okolí, ale postupně se stejným způsobem šíří i do vzdálenějších oblastí. Dominový efekt způsobuje, že i malá lokální změna může mít globální následek. Název ukazuje analogii s řadou padajících dominových kostek. Obvykle označuje sérii souvisejících událostí, kdy časový odstup mezi jednotlivými událostmi je relativně krátký.

Výraz může být použit doslovně při pozorování série navazujících událostí nebo jako metafora finanční krize, když jsou vzájemné vztahy mezi událostmi pouze hypotetické. V minulosti se hovořilo o domu, který spadne, protože nemá pevné základy, základy jsou velmi drahé a tak je zde snaha stavět domy bez základů, já tento problém beru jako nedomyšlenost. V současnosti je EU které přijímá ekonomické imigranty s tmavou pletí ve stavu domu bez ekonomických základů, a jako první z tohoto hroutícího se domu utekla Anglie. Ve zkratce, dobrota je žebrota, za každý dobrý skutek, je zde brzo spravedlivý trest.

2 Kikabu Kikabu | E-mail | Web | 11. června 2017 v 21:47 | Reagovat

[1]: Vskutku zajímavé pojednání o krachu Newyorské burzy nebo problémech EU, jen dost dobře nechápu, jak tento komentář souvisí s mým článkem, zda na něj nějak reaguje nebo jestli je to jen náhodné šíření vlastních poznatků a názorů.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama