Svět J. K. Rowling rukou jiného autora: Prolog

3. dubna 2017 v 14:24 | kikabu |  Svět J. K. Rowling rukou jiného autora

Měla bych začít několika slovy právě o této sérii a tak tedy začnu. Jak jistě víte, svět J. K. Rowling je svět Harryho Pottera a ten já jsem měla vždy velmi ráda. Začínala jsem u filmů a ti z vás, kteří můj blog sledují, jistě zaregistrovali, že jsem loni v létě přečetla i celou knižní sérii. A právě během toho čtení se mi začal v hlavě rodit příběh...

Není to příběh o Harry Potterovi, ale nevynechám ho samozřejmě úplně. Je vlastně o postavě, kterou jsem si kompletně celou vymyslela já, ale příběh jsem zasadila do světa J. K. Rowling. Proto jsem se snažila co nejméně změnit podle sebe a jaksi dodržovat "její řád". Několik postav je z mé hlavy, ostatní jsou autorky tohoto světa a já si je jen občas půjčím a trochu si s nimi pohraju. Setkáte se s Weasleyovými, s Hermionou, Harrym a třeba i Cho Changovou. A jen, abyste se hned na začátku neztratili - můj příběh začíná ve stejný školní rok, jako Fénixův řád.
Doufám, že se vám bude příběh zasazený do světa J. K. Rowling líbit a budu ráda za jakoukoli odezvu. Pro zpříjemnění je zde odkaz na jeden ze soundtracků Harryho Pottera. A teď už začínáme... Lumos...

Prolog
"Mami? Mami, co se děje?" ptá se Luisa. Trudy sedí v obývacím pokoji na tmavě modrém křesle, hlavu v dlaních. Když její dcera promluví, otočí se na ni, oči má uslzené. Hned se však zase odvrátí, protože nechce, aby ji Luisa viděla plakat.
"To nic, to… nic," odpoví a utře si oči bílým kapesníkem.
"Ale no tak, mami. Co se děje?"
"Nic, to… Já jen… Vzpomínala jsem na někoho..."
"Na koho?" přisedne si Luisa k matce.
"To není důležité."
"Ale je," tvrdohlavě odpoví Luisa. "Je to důležité, když kvůli němu brečíš."
Trudy se na svou dceru podívá se smutným výrazem a po dlouhé chvíli mlčení řekne zastřeným hlasem: "Byl to někdo, koho jsem měla vážně… Vážně ráda… Ale už zemřel…"
Luisa matku obejme, zaboří svůj obličej do jejích vlasů a pošeptá jí do ucha: "Vyprávěj mi o něm. Prosím." Když se pak na ni podívá, vidí v jejích očích, že na tato slova čekala, že se potřebuje vypovídat. Trudy se usměje a s tichým "Počkej chvíli." odejde. Po několika minutách se vrátí se dvěma hrnky horké čokolády a tácem brusinkových koláčků, její speciality, kterou Luisa zbožňuje.
"Bude to delší vyprávění," řekne Trudy a posadí se do svého oblíbeného křesla. Luisa se uvelebí po její levici na béžové pohovce, modrý polštář pod hlavou, a její matka se dá do vyprávění: "Píše se rok 1995..."

Zdroj obrázku: http://czenema.blogspot.cz/2016_07_01_archive.html
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama