Svět J. K. Rowling rukou jiného autora: 3. kapitola, 2/2

18. dubna 2017 v 12:56 | kikabu |  Svět J. K. Rowling rukou jiného autora

3. kapitola, 2/2
Vejdou dovnitř. Na první pohled se jim hostinec moc nezamlouvá. Zem je pokryta odpadky, v rozích jsou vidět pavučiny a páchne to tam plísní. Očima přelétnou skupinu lidí, která povětšinou zahrnuje nebelvírské studenty, sem tam je vidět i žlutá mrzimorská nebo modrá havraspárská šála.

Trudy zde moc lidí nezná. Kromě studentů havraspárské koleje tedy Michaela Cornera, Padmy Patilové, Lenky Láskorádové a svých spolužaček Cho a Marietty, o které neví, co tu zatraceně dělá, zde zná akorát Levanduli Brownovou a dvojčata Weasleyovi. Fred právě objednává máslové ležáky, všem je podává a ti co pití drží v ruce mu dávají peníze na zaplacení. Když dává zaprášenou lahev Trudy, chvíli se setkají pohledem a lehce se na sebe usmějí. Trudy mu hned do té samé ruky vloží dva srpce.
S Terrym a Anthonym si najdou tři volné židle vedle sebe a Trudy spatří úplně vzadu u zdi sedět známou trojici - Harryho Pottera, Hermionu Grangerovou a dalšího Weasleyho, jehož křesní jméno nezná.
Když se usadí i ostatní, zavládne skoro hrobové ticho. To přeruší Hermiona Grangerová. Chvíli mluví o Umbridgeové a o tom, že by je měl Harry Potter učit obranu proti černé magii. Potom se do toho vloží jakýsi vysoký bloňdák z Mrzimoru a začne se s Hermionou a Harrym hádat, proč by jim měl věřit, že je Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit zpátky. Chce detaily toho, jak loni při Turnaji tří kouzelnických škol zemřel Cedrik Diggory. Cho zalapá po dechu, když uslyší jeho jméno.
"O Cedrikovi mluvit nehodlám, rozumíte? Nebudu tady popisovat, jak ho Voldemort zavraždil!" vyjede Harry a všichni zatají dech, jakoby se zde měl Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit vyřčením svého jména opravdu zjevit. "Jestli jste sem přišli jen proto, můžete zase klidně vypadnout!"
Poté se slova na chvíli opět ujme Hermiona, ale do řeči jí skočí dívka z Mrzimoru s dlouhým copem. Díky ní se všichni dozví, že Harry umí vykouzlit Patrona. To na všechny udělá veliký dojem. Trudy má velký obdiv k tomu, co Harry Potter dokázal. Zachránil Kámen mudrců, zabil baziliška v Tajemné komnatě a v létě použil Patrona na odehnání mozkomorů potulujících se po mudlovském městečku. K tomu všemu ještě vyhrál Turnaj tří kouzelnických škol.
Po tomto výčtu Harryho dobrodružství a malých pohrůžkách Freda a George neví ani vysoký blonďák co dalšího namítnout a na Harryho už nikdo nekouká nedůvěřivě. Jen když Hermiona vytáhne pergamen a brk a žádá každého o podpis, je spousta lidí zdrženlivých. Svým podpisem se zavazují k mlčenlivosti před Umbridgeovou.
Jako první se podepíše Fred a hned po něm se brku ujme blonďák Zachariáš Smith: "Nevím, jestli chci být na nějakém seznamu. Až se domluvíte na první schůzce, prostě mi to řekněte..."
"Ale..." namítne Hermiona. "Jestli se bojíš, že nechám někde válet tenhle seznam a všichni si ho budou moct přečíst, tak to neměj obavy. Budu ho hlídat jako oko hlavě."
"Vážně bych se nebál," podotkne Ron Weasley. "Hermiona tak střeží i svoje domácí úkoly."
Zachariáš se ušklíbne, ale podepíše se. Po něm už nemá nikdo žádné námitky a když jsou na pergamenu jména všech zúčastněných, skupina se rozejde.
Terry a Anthony zamíří do krámku se žertovnými předměty a Trudy se jde podívat k Chroptící chýši. Dlouho tam nebyla, ale okolí se jí vždy líbilo. Chroptící chýše je údajně nestrašidelnější dům v Británii, Trudy ovšem připadá jako starý, polorozpadlý domek obehnaný plotem. Asi čtvrt hodiny je u chýše sama, když tam ovšem začnou proudit další studenti, odejde. Zamíří ke Třem košťatům, kde má obsadit stůl, než se Terry a Anthony dostanou z Taškářových žertovných předmětů. Bývá tam přelidněno skoro jako v Medovém ráji, jenže tady může nastat nebezpečí, že vám cokoli, co nesete, může vybouchnout v ruce.
Trudy vejde ke Třem košťatům. Tento hostinec vypadá o poznání lépe než Prasečí hlava. Je tu ovšem také více opilců, nicméně díky madame Rosmertě, která se tu o vše stará, panuje mezi všemi zákazníky dobrá nálada. Trudy obsadí stůl pro čtyři v jednom z rohů a objedná si mátový čaj. Jeden máslový ležák, oblíbený nápoj kouzelníků, už dnes vypila a popravdě - nemá ho moc ráda.
Několik stolů od ní sedí dvojčata Weasleyovi. Vedou docela horlivou debatu o svých nápadech na záškolácké sladkosti.
"Dávivé dortíčky?" ptá se Fred.
"No, ještě to není úplně ono. Ještě bych si představoval toho zvracení míň," odpoví mu George.
"Zase aby to nebylo jen tak nějaká nevolnost."
"Ale krvácivé kokosky mají podle mě úspěch."
"Vždyť jsi je zkoušel jen ty a Lee."
"A oběma se nám podařilo ulít z hodiny lektvarů. To znamená úspěch," usměje se George, založí ruce na prsou a opře se zády. Fred se napije máslového ležáku a vtom přes George spatří Trudy, která sedí u stolu sama. Hned zase očima uhne, aby si George něčeho nevšiml, ale i tak se na ni musí pořád po očku dívat. Georgeovi to ovšem nedá a otočí se.
"Kam furt vejráš…? Jo… Ahá!"
"Co…?" dělá nezúčastněného Fred.
"Tak jdi za ní, když tam sedí sama."
"Ne… To je blbý… I když… Určitě na někoho čeká..."
"Jdi, není to blbý. Možná čeká a možná ne. Jinak to nezjistíš, než že za ní půjdeš. Jestli si tam nejdeš sednout, tak si o tobě budu myslet, že jsi pěkně blbej."
"Hele," zvedne se Fred. Vezme svoji lahev máslového ležáku a pomalu se prodírá okolo ostatních stolů a zákazníků. Když jde kolem dveří, otevřou se a dovnitř vejdou dva studenti Havraspáru, které viděl i u Prasečí hlavy. Myslí, že se jmenují Terry Boot a Anthony Goldstein. Chvíli jde za nimi, když si uvědomí, že oni dva si jdou sednout k Trudy. Proto se otočí a vrátí se k Georgeovi. Ten se drží smíchy za břicho.
"To mě podržte! To snad není možný!"
"Nech toho..." zabručí podrážděně Fred. "Kdybys mě k tomu nedokopal, nikdy bych se takhle neztrapnil." George se snaží přestat smát, ale nejde to. Z očí mu tečou slzy. Vidí ovšem, že Fred nemá dobrou náladu, proto toho po několika minutách nechá.
"Myslíš, že s jedním z nich chodí?" ptá se Fred s pohledem upřeným k Trudy. Vesele si povídá s kamarády, o něm určitě ani neví. George je trochu zmatený, protože tento výraz u bratra ještě nikdy neviděl. Je směskou zklamání, zlosti a opovržení.
"Ne, myslím si, že ne."
"Ne?" překvapí Freda.
"Kdyby s jedním z nich chodila, nebyl by tam ten druhý, ne? Copak ty bys chtěl, abych ti, až budeš s nějakou holkou, dělal křena? Třeba Ginny," ukáže do jiného rohu hostince, kde sedí jejich mladší sestra s Michaelem Cornerem, "ta by tě hnala."
"No… Asi máš pravdu," souhlasí Fred.
"Víš, co? Půjdeme zpátky na hrad. Nechci se na tebe koukat, když máš takovýhle výraz."
"Ale..."
"A ty máš tenhle výraz proto, že koukáš na ni, zatímco se baví se dvěma jinýma klukama."
"Tak dobře. Aspoň se podíváme na ty dávivé dortíčky."
"No jasně! A můžeme je zkusit na prvácích a druhácích!" George je nadšený.
"Skvěle!" usměje se trochu smutně Fred. Zaplatí a když odchází z hostince, Fred vrhne ještě jeden pohled směrem k Trudy. Ta vypadá jako by si ho vůbec nevšimla.

Předchozí díly: zde.

Zdroj obrázku: http://czenema.blogspot.cz/2016_07_01_archive.html
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama