Byla jednou jedna parta XXV.

15. ledna 2017 v 16:52 | kikabu |  Byla jednou jedna parta

Linda
Všechno Kryštofovi řeknu. Úplně všechno. Je to už skoro rok, co jsem se o tom ani slovem nezmínila a teď to na mě padne jako velký těžký kámen. Kámen plný strachu a pocitu samoty. S Kryštofem pak strávím zbytek dne a po večeři se o mně stará Eliška, povídáme si, děláme úkoly a posloucháme písničky. Ani neví, jak moc jsem jí vděčná.

Jenže druhý den je všechno zpátky. Samota na mě doléhá i přesto, že je všude kolem spousta lidí. Nutím se k úsměvu, k běžné konverzaci se spolužáky i k soustředění při výkladu učitelů. Dnes nemáme odpolední vyučování, proto nikdo z mých spolužáků nespěchá na oběd. Ještě před ním jdeme na pokoj, odložit si učení a trochu vychladnout.
"Tak, co, jdeš?" ptá se Eliška.
"Ne, asi přijdu až za chvíli. Běž zatím napřed."
"Lindo, neměla bych tě nechávat samotnou."
"Ale já jsem naprosto v pořádku, jen ještě nemám hlad."
"Vážně?"
"Jistě," usměju se a Eliška odejde.
Dojdu k radiátoru podívat se na kolik topí, protože je mi hrozná zima. Jede na maximum. Vytánu ze skříně teplé ponožky, svetr, oblíknu se do toho, lehnu do postele a zachumlám se do peřiny. Po tvářích mi začnou téct slzy. Nemůžu je zadržet, tečou dál a dál. Smáčí moje suché a roztřesené rty. Nedokážu se zařát ani tolika vrstavmi co mám na sobě. Na oběd se mi nechce, žaludek mám stažený. Je to skoro jedenáct měsíců od té doby, co jsem tento stav měla naposledy. Už vím, co musím dělat, proto vezmu telefon a vytočím číslo, které mám první v seznamu mých nejčastějších kontaktů. Chvíli mobil jen vyzvání a pak se ozve můj nejoblíbenější hlas.
"Ahoj, Lindo, copak se děje?" zeptá se.
"Ahoj... mami... Můžeš... můžeš..." snažím se říct mezi vzlyky.
"Lindo! Co se děje?!" vyděsí se máma.
"Já... je to tu zas... Moje dep... depr... deprese."
"Jakto?!"
"No, já... ti to... pak řeknu... Přijedeš pro mě?"
"Jasně. Zkusím se tam dostat za dvacet minut. Ať tam s tebou je Tomáš!"
"No..."
"Ať je tam s tebou. Hned mu volám."
"Dobře... Díky, mami."
"Zlatíčko... Vydrž to, ano?"
"Mhm..." Pak zavěsím.
Asi po deseti minutách se do pokoje vřítí Eliška, v patách jí je Tomáš.
"Lindo! Já ti říkala, že tě nemám nechávat o samotě!"
"To nic..." řeknu a zkusím se trochu usmát.
"Ségra, co se děje?"
"Pamatuješ na moje deprese," jsem ráda, že jsou tady, už nebrečím. "Je to tu zase."
"Sakra. Tos nemohla něco říct?"
"Myslela jsem, že to hned pomine."
"No jo... Naše hrdinka..." přisedne si ke mě na postel a začne mě hladit po vlasech.
"Jakto, že máš deprese? Nějaké trauma, nebo...?" ptá se Eliška, ale Tomáš ji umlčí.
"Já ti to pak povím," pošeptá jí do ucha.
Za chvíli je tady máma a pomáhá mi sbalit se. Mezitím, co si balím poslední maličkosti a Eliška s Tomášem na mě utrápeně koukají, jde máma za školní zdravotnicí a naší třídní oznámit, že mě veze domů. Myslím, že jsem měla v přihlašovacích papírech, že jsem trpěla depresemi, tak to nikoho nepřekvapuje a můj odjezd ze školy proběhne hladce. Ještě než nasednu do auta, které máma postavila těsně před náš intr, potkáme se s Kryštofem.
"Lindo?"
"Ahoj, Kryštofe," řeknu.
"Co je? Ty jedeš domů?"
"Asi se mi to vrátilo... Ten strach, ty pocity... Hned po škole, na oběd jsem ani nešla, jsem se zhroutila a rozbrečela..."
"Lindo."
"Tak jsem zavolala mámě a ta pro mě přijela. Budu teď nějaký čas doma."
Obejme mě a já cítím, že to bude dobré. On mě vážně nikdy nenechá samotnou. V jeho náručí se rozbrečím. Jedno je však jisté, mám ho skutečně ráda.

Předchozí díly: zde.

Zdroj obrázku: https://www.flickr.com/photos/johncrider/5938526327
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 18. ledna 2017 v 23:47 | Reagovat

boží ;-)

2 Kikabu Kikabu | E-mail | Web | 19. ledna 2017 v 9:05 | Reagovat

[1]: Páni, děkuji. :-)

3 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 20. ledna 2017 v 19:15 | Reagovat

[2]: nemáš za co ;-) Spřátelíš?

4 Kikabu Kikabu | E-mail | Web | 21. ledna 2017 v 7:53 | Reagovat

[3]: Popravdě, dřív jsem to dělala, ale teď mi to přijde nedůležité. Prostě navštěvuji blogy, které se mi libí. :-)

5 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 22. ledna 2017 v 1:10 | Reagovat

[4]: Chápu

6 Kikabu Kikabu | E-mail | Web | 22. ledna 2017 v 8:47 | Reagovat

[5]: A omlouvám se, ale tématika tvého blogu mi nijak k srdci nepřirostla... Takže bych byla sama proti sobě, kdybych četla blog, který se mi přímo nelíbí. Nechci nijak kritizovat, protože spoustě lidí by se právě tvůj blog moc líbil, ale já mezi ně prostě nepatřím. Je to dost patrné už ze vzhledu mého blogu, který se od tvého výrazně liší.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama