Knížky v ringu: Dva krůčky v Koutě

14. prosince 2016 v 20:56 | kikabu |  Knížky v ringu
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaa

Čtu a čtu a recenze nepíšu a nepíšu. Já vím, jsem hrozná. Tohle je přeci blog o knihách... A o tu tady skoro nezavadíte... Měla bych se stydět. No, končím se zpytováním svého svědomí a radši budu pokračovat v psaní tohoto článku. Takže vybrala jsem si tentokrát dvě knihy, z nichž jednu jsem četla podruhé a druhou mi doporučil (tedy spíš strašně dlouho doporučoval) spolužák. Dost se liší, ale i tak jsem je zařadila k sobě. Možná proto, že jsou z reálného života.



Autor: Anne - Dauphine Julliand
Rok vydání: 2011
Počet stran: 215
Moje hodnocení: 9/10
Vlastnictví: moje

Kniha založená na skutečném životě. Když se tohle dozvíte hned na záčátku, v průběhu čtení vás mrazí v zádech a slzy vám tečou proudem. Příběh je o spisovatelčině dcerce a o noční můře - metachromatické leukodystrofii. Malá Thaïs začne ve dvou letech vytáčet nožku ven a tak s ní jde matka k lékaři. Po několika vyšetřeních je jasné, že holčička trpí velice vzácnou a vážnou nemocí. Rodičům se začíná hroutit svět. Po několika měsících přestane Thaïs chodit, mluvit, vidět, slyšet i přijímat potravu. Spisovatelka ovšem čeká ještě jednu dceru - a u té se onemocnění zjistí také. U ní je ještě možnost transplantace kostní dřeně a tím pádem i možnost záchrany malé Azylis. Rodiče se zákrokem souhlasí a Azylis začne svůj život v nemocničním prostředí. Nová dřeň se ujme a vše je na dobré cestě. Po několika měsících u ní však matka spozoruje to strašné vytáčení nožičky. A Thaïs, u které už nebyla transplantace možná, ve svých třech letech umírá.
Tuto knihu jsem četla již podruhé a opět mi naprosto vyrazila dech. Je skoro nemožné, že něco takového není fikce. Spisovatelka popisuje svou beznaděj i bezmeznou radost a vlastně veškeré své pocity dokáže přenést na čtenáře. Při čtení mne mrazilo v zádech, chtělo se mi brečet a dokonce i teď, když o této knize píšu, cítím obrovskou lítost. A chci říct, že rodiče jako spisovatelka a její manžel musí mít obrovskou výdrž a hlavně se musí vážně milovat. Protože hlavně láska je držela nad vodou.
"Dát život jejím dnům, když už nelze dát dny jejímu životu." Hlavní myšlenka knihy i celého vztahu k malé Thaïs. Spisovatelka popisuje, že dcera je ke konci svého života vnímala už jen po sluchu, a, když jí i ten vypověděl službu, pocitem. Cítila, že s ní někdo je a vysílala k němu signály, že ho má ráda. Ať už všechno dopadne jakkoli.
Rozhodně doporučuji si tuto knihu přečíst a zkusit si třeba jen z jedné miliontiny to, co zakoušela sama spisovatelka. Protože i z knihy je to cítit.


Autor: Stephen Chbosky
Rok vydání: 1999
Počet stran: 213
Moje hodnocení: 8/10
Vlastnictví: půjčeno z knihovny

Charlie je velice citlivý chlapec, který se svým nástupem na střední školu začne psát dopisy svému potenciálnímu příteli. V dopisech se vyrovnává se sebevraždou svého nejlepšího přítele, píše o své rodině, o bratrovi, který odešel na vysokou, o své sestře, i tetě Helen, kterou měl velmi rád. Ta měla ovšem autonehodu a už je pět let mrtvá. Charlie se na střední škole začne přátelit s několika čtvrťáky - s Patrickem, Sam, Alicí a Mary Elizabeth. Po několika večírcích a setkáních spolu začnou trávit veškerý čas. Charliemu se velmi líbí Sam, ovšem ta má přítele. A tak se nějak stane, že Charlie začne chodit s Mary Elizabeth - rockerkou - buddhistkou. Samin nevlastní bratr Patrick je homosexuál a když ho zradí jeho bývalý přítel (aby se o něm nerozkřiklo, že je na kluky), pomáhá mu Charlie vyrovnat se s tím. Poté se Mary Elizabeth s Charliem rozejde (protože políbil Sam - "nejhezčí holku") a Sam se rozejde se svým přítelem. A Charlie dospěje k tomu, že Sam vážne miluje. Když Charlieho přátelé složí úspěšně maturitu a odjíždí na vysokou školu, Charlie se zhroutí. To kvůli tomu, že ho všichni opouští. Jako tehdy před pěti lety teta Helen. Nakonec vyjde najevo, že i přesto, že ho teta Helen zneužívala, ji měl moc rád, a velmi ho mrzelo, že zemřela.
Charlie je velmi nadaný a baví ho číst, proto si vybuduje celkem přátelský vztah se svým učitelem angličtiny, který mu dává číst knihy navíc a chce po něm eseje s jeho jedinečným názorem.
Hned od začátku mě kniha velice bavila. Postava Charlieho je skvěle rozpracovaná, všechny jeho špatné i dobré vlastnosti. Moc se mi líbilo, že Charlie se občas dostal od jednoho tématu k druhému, ani nevěděl jak. Také bylo velmi úctyhodné, že každou knihu, co četl, přečetl dvakrát a že jeho nejoblíbenější kniha byla vždy ta, kterou právě dočetl.
Ovšem když jsem knihu dočetla, nemohla jsem tomu uvěřit. Ten konec byl pro mě velmi ohromující, Nikdy bych neřekla, že by se mohl příběh nakonec vykreslit takto. Myslím, že si tuto knihu budu muset přečíst ještě jednou, aby mi v paměti utkvěly i detaily, které, jak se ukázalo až dál v příběhu, jsou velmi důležité.
Ten, kdo stojí v koutě mi byla doporučena spolužákem a já mu děkuju, že mě "dokopal" k tomu, abych si ji opravdu přečetla.

Obě tyto knihy, i přesto, že preferuji spíš fantasy, se mi velice líbily. S jistotou říkám, že si obě ještě někdy přečtu. Oba dva autoři se zdají být velmi schopní, i přesto, že napsali každý pouze jednu knihu (tedy jednu knihu, která byla přeložena do češtiny - pokud jsem správně hledala). Je to zvláštní, že právě tito dva autoři napsali každý jen jednu knihu a oba dva se právě s tou jednou knihou trefili do chutě mnoha lidí, poněvadž obě dvě mají velmi dobré hodnocení. Proto rozhodně doporučuji!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama