Byla jednou jedna parta XX.

10. listopadu 2016 v 20:02 | kikabu |  Byla jednou jedna parta

Linda
Po party se probouzím s hroznou bolestí hlavy. "To jsem toho vypila tak moc?" bleskne mi hlavou. Oči se ne a ne otevřít, a když z nich jsou alespoň malé štěrbinky, zasáhne je ranní světlo jako blesk. Vzpomínám si na svoje první pití alkoholu - ráno po něm nevypadalo o dost jinak. Pohlédnu na Eliščinu postel. Je neustlaná, Eliška šla nejspíš do sprchy, protože se jí po peřině válí spousta kosmetiky, kterou si s sebou do sprchy vzít nehodlala.

Ještě stále nemůžu otevřít oči - dnešek asi strávím v posteli. Ale nasnídat bych se měla. Ještě, že jídelna vydává o víkendech a prázdninách snídaně až do devíti. Teď je čtvrt na devět, tak za chvíli vstanu, skočím se trochu zkulturnit do koupelny a dojdu se nasnídat. Po chvíli opravdu vstanu - musím se ovšem přidržovat židle. Oči se mi podaří jakž takž otevřít, ovšem hned po prvním kroku zakopnu o koš (kdo ho sakra nechal tady?!).
Oblečená tak, jak jsem byla včera, se vydám ke koupelnám. Po několika krocích po chodbě si vzpomenu, že jsem si nevzala ani zubní pastu, kartáček nebo ručník. Vrátím se a snažím se co nejrychleji dostat do koupelen. Nestojím o to, aby mě vidělo spousta lidí. Mám štěstí - v koupelně je jenom Eliška. Vlasy sepnuté skřipcem, osušku omotanou kolem těla, kapky vody na ramenech.
"Á, tak tady tě máme... Už jsem si říkala, jestli vůbec vstaneš. Ale neboj, kontrolovala jsem, jestli pořád dýcháš."
"Super, díky," začínám už trochu lépe vnímat okolní dění. Podívám se na sebe do zrcadla. Vypadám hrozně - červené oči, polštář otlačený na tváři, suché rty, rozcuchané vlasy. Nejdřív si umyju obličej, pak si pořádně vyčistím zuby. Projistotu dvakrát.
"Tak, jak se ti to včera líbilo?"
"Já... ani nevím..." odpovídám.
"Pamatuješ si vůbec něco?"
"Vím, že jsem tancovala s Oliverem a Kryštofem. Pak mám taky pocit, že jsem někoho objímala..."
"A možná ještě ně..."
"Sakra!" vykřiknu, když si vzpomenu na to, co jsem včera udělala.
"Lindo?"
"Já jsem... Já... Vážně...?" lapám po dechu.
"Jsi v pohodě?" přiskočí Eliška, kterou očividně trochu vyděsím.
"Vážně jsem ho políbila?!"
"Koho máš na mysli...?" ptá se Eliška trochu vyhýbavě.
"No koho asi?! Kryštofa!"
"Aha... Tak to..."
"Tak?!"
"Jo," zadívá se do země. Nechce se mi podívat do očí, když mi musí říct tohle.
Beze slova odejdu zpátky na pokoj. Posadím se na postel a koukám do země. Eliška se přihrne hned za mnou, osušku pořád omotanou kolem sebe. Přisedne se k mně a obejme mě. A mě se z očí vyřinou slzy. Všechno jsem to podělala.
"Ale no tak... To bude dobrý..." utěšuje mě.
Se slzami v očích se na ni podívám a zavrtím hlavou. Nakonec se přece jen rozhodneme jít na snídani. Obě se s Eliškou převlékneme, učešeme a vydáme se do jídelny. Jdeme na poslední chvíli. Přede dveřmi jí zatahám za rukáv: "Mohla by ses nejdřív podívat, jestli tam není?"
"Kdo?"
"Ty víš, kdo... Nemůžu ho vidět."
"Ja...jasně," zakoktá se trochu Eliška a nekoukne do dveří jídelny. "Není tu. Ale víš,... měla bys vědět, že on si z toho určitě nic nedělá..."
"Myslíš?! Musí to pro něj být hrozné. Nejdřív mě chtěl políbit on, ale já nechtěla, a teď jsem ho zase políbila já. Já jeho."
"Říkala jsem mu, že to nesmí brát vážně."
"Když bys byla na jeho místě, myslím, že bys to brala vážně."
"No..."
"Prostě teď nemůžu vidět ten smutek v jeho tváři, když jsem ho tak zklamala."
Na to už Eliška nic neřekne. Beze slova vejdeme dovnitř, beze slova přecházíme poznámky kuchařek o tom, že jdeme dost pozdě, beze slova si bereme zbylé jídlo, beze slova snídáme. Nemám teď chuť cokoli dál rozebírat. Chci jen mlčet, zavřít se do nějaké malé místnůstky, zavřít oči a usnout.

Předchozí díly: zde.

Zdroj obrázku: https://www.flickr.com/photos/johncrider/5938526327
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 patypoberta patypoberta | Web | 20. listopadu 2016 v 10:50 | Reagovat

Ahoj,

Píšu povídku „Pátý Poberta“ jako dárek k vánocům pro jednu dobrou kamarádku a zároveň je to taková osobní výzva: zvládnu ji do 24.12. dopsat?

Moc by mi pomohla podpora a odezva čtenářů! Pokud má někdo zájem, budu nadšená, pokud ne, promiň, že tady oxiduju. ;)

Psaní a čtení zdar!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama