Byla jednou jedna parta XVIII.

13. října 2016 v 19:06 | kikabu |  Byla jednou jedna parta


Linda
Konečně skončilo první pololetí měho prvního ročníku na střední škole a konečně si mohu trochu odpočinout. Ležím na posteli a koukám na seriál. Musím se trochu odreagovat. Eliška je nejspíš někde s Tomášem a Kryštof... Ani nevím, co dělá. Má se pro mě stavit až před šestou večer, kdy začíná ta party. Ještě mám skoro tři hodiny čas.

Po páté hodině se začnu připravovat. Jdu se osprchovat, rozčešu si své kudrnaté vlasy, trochu si namaluju oči a převléknu se do mikiny s kapucí a červených kalhoty. V 17:45 jsem připravená a vtom se dovnitř vřítí Eliška.
"Skoro jsem zapomněla na tu party. Tomáš si myslel, že tam můžu jít takhle. Chápeš to?!"
"Můj bratr měl vždycky trochu jiné vnímání než jeho okolí." Měla na sobě totiž tepláky a vytahanou mikinu.
"Přesně to jsem mu také řekla," odfrnke si a začne se chvatně přehrabovat v své šatní skříni. Po chvíli objeví černé kalhoty a zelený top, převlékne se a stáhne si vlasy do dlouhého blond ohonu. V 17:55 se ozve zaťukání na dveře. "Dále," řekněme s Eliškou jednohlasně. Že dveří vykoukne Kryštof oblečený v kostkované košili, která mu vážně sluší.
"Tak, kde to vázne, dámy?" otočí se na Elišku, "Tomáš už čeká venku." Eliška popadne bundu a vyběhne z našeho pokoje ven kolem Kryštofa.
"Měla bych si obléknout něco jiného než tuhle mikinu? Myslela jsem, že to nebude nic moc extra..."
"Ne, vůbec ne. Tohle jsi přeci ty. Takhle se oblékáš a takhle tě znám. A takhle tě mám taky rád." Přiblíží se ke mně a já ho objemu.
Když dorazíme do společenské místnosti chlapeckého intru, hraje tam hudba, kterou neposlouchám, a jsou zde lidé, které neznám. Mě hned popadne Eliška a odtáhne mě ke klukům z naší třídy. Bezradně se ohlédnu na Kryštofa, ten na mě mrkne a vyrazí ke skupince kluků z jejich třídy. Celou místností zní hudba - nějaké techno či co. Můj spolužák Oliver právě začíná tancovat, a tak se postupně skupina sedmi lidí z naší třídy (ti co na jednodenní prázniny neodjeli domů) přidá.
Po chvíli techna pustí nějaký ten polužák. Oliver mě vyzve k tanci a já kývnu. Stejně ale přes jeho rameno hledám ve zšeřelé místnosti Kryštofa. Drží v ruce nějakou lahev a povídá si s ostatními kluky. Po skončení písničky k němu zamířím. Usměje se na mě a odejdeme spolu trochu do ústraní - sednout si na jednu ze sedaček.
"Dáš si?" nabídne mi napít se z jeho lahve.
"Hm... A co to je?"
"Cider. Chutná to jako jablečný džus."
"Tak, jo," napiju se.
"Tak se ti tu líbí? První pařba..."
"No... Ten filmový večer byl lepší."
"Myslíš to, jak jsme seděli těsně vedle sebe?" přisune se blíž a potutelně se usměje.
"Ne, to jsem nemyslela," zasměju se. "Ale teď, když jsi to zmínil... Asi se i to počítá."
"Víš, co? Dojdu ti taky pro flašku."
"To tady můžu takhle pít? Zadarmo?"
"To koupili kluci pro mě. Tak se neboj..."
Večer se dále vyvíjí asi tak, jak jsem si ho představovala. Jsem vlastně pořád jen s Kryštofem. Povídáme si spolu, trochu spolu pijeme, tančíme spolu, ... Jsem v jeho přítomnosti moc ráda. I když popravdě, tancovat se s ním moc nedá. Je oproti mě vážně vysoký, takže místo toho, aby on měl své ruce kolem mého a pasu a já svoje ruce kolem jeho krku, držíme se za ně. Vše je tak krásné a já jsem šťastná. Doufám, že se tento večer nic nepokazí.

Předchozí díly: zde.

Zdroj obrázku: https://www.flickr.com/photos/johncrider/5938526327
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama