Byla jednou jedna parta XIII.

22. června 2016 v 15:52 | kikabu |  Byla jednou jedna parta

Kryštof
Nikdy jsem neměl víc volného času než teď, kdy se nestýkám s Lindou. Ne, že bych nechtěl, jen to tak samo vyplunulo z onoho odpoledne v kině. Lindino chování jsem tedy vážně nepochopil. Nejdřív se chová, jako by mě sama sváděla a pak odmítne polibek. Co to s těma holkama je? Tedy, Linda je i skvělá kámoška a kdybych si nemyslel, že u ní mám šanci, ani bych nic nezkusil. Jenže u ní jsem si myslel, že šanci mám. A to dost velkou.

Jak už jsem zmínil, času mám mnoho, ale soustředění je to tam. Myslím na Lindu, myslím na polibek, který se nestal, myslím na to, jak jsem ji v kině chytil za ruku, na její úsměv, její krásné oči, její kudrnaté vlasy, na to, jak se obléká, na její červené conversky, na ni, když se přede mnou převlékala. Nemůžu ji dostat z hlavy. Už vím, jak se cítí někdo, kdo byl odmítnut někým, koho má doopravdy rád. Někým na kom mu vážně záleží. Nejspíš jsem se vážně zamiloval a to mě na tom štve nejvíc. Vždycky jsem si mohl holku vlastně vybrat, ale teď, když stojím jen o Lindu, jsem naprosto bezradný a ještě k tomu odmítnut.
Někdo z našeho pokoje však nemá tak špatnou náladu jako já. Tomáš pozval tu svoji vyvolenou konečně do kina. Odvážil se po asi třech měsících, co se mu líbí, ji vůbec oslovit. A taky se zdá, že i on se líbí jí. Jaký to šťastný parchant. Aby si ale někdo nemyslel, že žárlím - naopak, moc mu to přeju. Přece jen je to první láska a ta musí někdy přijít. A možná bych řekl, že v necelých osmnácti je na první lásku už trochu pozdě.
Nicméně v den D to bylo s Tomášem k nevydržení. Pořád se ptal co kdyby tohle a co kdyby támhleto a byl opravdu nervózní:
"Já se z toho asi zblázním. Co si mám vzít na sebe?"
"Tomáši, klid. Chceš něco půjčit, nějakou košili?"
"Fajn košili, ale co když to bude propadák?"
"Červenou nebo modrou? Propadák to nebude."
"Modrou. Ale, co když..."
"Tady ji máš. A už žádné "co když". Jinak tě vážně praštím."
"Oukej. Díky. Mám koupit popcorn?"
"Nemáš zač. Stopro. Na kolu se jí zeptej, ale spíš ji nekupuj."
"Proč ne?"
"No, protože, když koupíš jednu, bude to vypadat moc vážně a když koupíš dvě bude to vypadat, jako, že si ji chceš držet od sebe dál."
"A když nekoupím žádnou, budu vypadat jako socka."
"Hm... kolový problém..."
"Hele, pozval jsem ji, takže si ji od sebe nechci držet dál. Takže koupím dvě."
"Fajn, jak myslíš."
"Vypadám hrozně?"
"Ani ne. Vypadáš... trochu jako já."
"Je to tvoje košile... A možná jsem si taky tak trochu půjčil tvoje džíny."
"Jasně, ale chce to něco takovýho... abys vypadal jako ty."
"Mám se převléknout?"
"Ne... Už to mám! Ty ses učesal, co?"
"No... jo..."
"Jasně," prohrábnu mu vlasy a rozcuchám ho.
"Co to děláš?"
"Takhle vypadáš jako ty. Vždy lehký nerdský rozcuch."
Podívá se na sebe do zrcadla a usměje se. Pak už mu jen popřeu štěstí a on odejde. Aspoň chvíli nemusím myslet na Lindu. Teď se ovšem znovu propadnu do své mysli, do toho pokojíku, kde je Linda. Přesně taková, jakou si ji pamatuji před oním osudným dnem...

Předchozí díly: zde.

Zdroj obrázku: https://www.flickr.com/photos/johncrider/5938526327
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | 8. července 2016 v 13:24 | Reagovat

už se těším na další díl :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama