Byla jednou jedna parta XII.

17. května 2016 v 14:55 | kikabu |  Byla jednou jedna parta

Linda
Jsou to už dva týdny, co jsem nepromluvila s Kryštofem. Ne, že bych nechtěla - naopak, chci to s ním všechno probrat a nějak mu své chování vysvětlit. Jenže se mu tak nějak instinktvině vyhýbám. A on mně také. Teď, když skončí škola, otevřu knihu a až do večera si čtu. Jindy jsem podnikala spoustu jiných věcí s Kryštofem, ale teď nemám co dělat. Možná je to i tím, že za chvíli přijde prosinec a počasí se dosti rapidně zhoršilo. Tehdy před dvěma týdny bylo ještě vcelku pěkně, ale od té doby jen prší a prší.

Jinak je vše jako při starém. Eliška je stále tak praštěná, chodí plavat a básní o svém vyvoleném, se kterým se viděla jen asi třikrát. Tomáš stále sbírá odvahu, pozvat tu, kterou je okouzlen, do kina a stále se stydí. Protože teď do jejich pokoje nechodím, nevím jestli aspoň trochu pokročil, nebo ne, ale soudě podle toho, že ho s žádnou holkou nikdy nevidím, asi ne. Naštěstí se teď chováme, jako bychom nebyli sourozenci, ale kamarádi. Píšeme si a vyprávíme o svém dni ve škole, což je fajn, protože tohle jsme dřív nedělali. Právě ho přemlouvám, aby tu holku už konečně pozval do kina. Právě vychází nový romantický film a myslím, že je to skvělá šance. Slíbí mi to, já vypínám naši konverzaci a beru zas do ruky knihu.
Příštího dne píšeme tři písemky a já se na ně včera stihla naučit, jako nikdy. Teď, když mám tolik času se mohu na učení plně soustředit. Jen nevím, jestli z toho mám být šťastná. Docela si vyčítám, že jsem se nenechala od Kryštofa políbit. Nechtěla jsem si s ním nic začínat (tedy alespoň prozatím), protože, kdyby se něco pokazilo, přišla bych o nejlepšího kamaráda i o kluka. A teď jsem na tom na chlup stejně, jen jsem ho k ničemu nepustila. Nejsem od něj políbená.
Po obědě, kam jdu s Eliškou, se rozdělíme, já odcházím na pokoj a ona do knihovny. Potřebuje si sehnat nějaké odborné knihy na biologii. Ona má totiž biologii a chemii navíc a dělají odbornější úkoly, než my, co chodíme na obor technický či humanitní. Zabzučí mi mobil, tak ho odemknu. Přišla mi textovka od Tomáše: Jdu na to. Drž mi palce. Jsem na něj vážně pyšná. On - stydlín - se konečně odhodlal.
Asi po hodině poklidného čtení a učení se přiřítí Eliška a už ode dveří křičí:
"Neuvěříš, co se mi právě stalo!"
"To si ty knihy hledala nějak dlouho," poznamenám.
"O to právě jde. Ty knížky jsem měla najité za chvilku. Ale právě, když jsem našla tu poslední, neuhodneš, kdo přišel."
"Určitě Louis Pasteur a řekl ti, že budeš jeho slavná následovnice," nikdo jiný než Pasteur mě nenapadl.
"Nech toho. Jseš hrozně protivná."
"Promiň, tak kdo tě tedy navštívil?"
"Ten, kluk, co jsem si s jeho spletla svou skříňku..."
"A co o něm sníš každé noci? Jak romantické."
"Jo, to je přesně on. Sám mě oslovil a dokonce... počkej si... mě pozval do kina!"
"Tak to je super. To ti přeju," zvednu se a jdu ji obejmout.
"A už dokonce vím, jak se jmenuje."
"Tak?"
"Je to Tomáš," je nadšená.
"Počkej, cože?" jsem zaskočená.
"Co?"
"Tomáš, co tě pozval kina?"
"Ano," Eliška asi nechápe, ale mě to začíná zapadat pěkně do sebe.
"Nevypadá náhodou takhle?" ukážu jí fotku svého bratra.
"Jo, to je přesně on. Proč máš jeho fotku?!" zní trochu naštvaně a žárlivě.
"Protože je to můj bratr."
"Tvůj... Ty máš bratra?!"
"Říkala jsem ti to."
"No, možná..."
"Nechápu, že se líbíš mýmu bratrovi..."
"Je snad na mě něco špatného? Ale... počkej, já se mu líbím?"
"Jo. A spíš než že by na tobě bylo něco špatného, mi přijde strašně pěkný, že jste si tak padli do noty a že se s největší pravěpodobností dáte dohromady."
Eliška se usměje. Je vážně potěšená a já ji znovu obejmu. Pokud jim to vyjde, budu tak ráda. Bude to skvělé.
"Jen tě ještě musím na něco upozornit," řeknu, stále s ní v objetí, "Tomáš ještě nikdy neměl holku a navíc se dost stydí. Tak buď k němu prosím trochu shovívavá."
"To se rozumí. Jsi skvělá."
"Já?"
"Jak sestra, tak kamarádka," řekne a já se usměju.

Předchozí díly: zde.

Zdroj obrázku: https://www.flickr.com/photos/johncrider/5938526327
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dorka Dorka | E-mail | 17. května 2016 v 15:26 | Reagovat

Jak milé čítanie. :-)

2 Kikabu Kikabu | E-mail | Web | 17. května 2016 v 18:36 | Reagovat

[1]: Děkuji. :-) Dočkala ses svého úletu :-D

3 Dorka Dorka | E-mail | 22. května 2016 v 13:58 | Reagovat

[2]: Nemáš zač. No, už to tak vyzerá. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama