Byla jednou jedna parta VIII.

25. března 2016 v 17:07 | kikabu |  Byla jednou jedna parta

Linda
Dneska je 3. listopadu a není překvapením, že začalo pršet. Už jsem si dlouho říkala, že jestli nezaprší, tak podzim ani nezačne. A to samozřejmě znamená, že všichni, co chtějí vkročit do třídy (tedy všichni, co jsou donuceni, jinak by měli problémy, vkročit do třídy) si musí přezout svou obvyklou obuv. Což dále znamená, že u skříněk je přelidněno a to znamená kolaps všech školních chodeb. Pokud se chci dostat ke své skříňce, musím dost těsně projít kolem mnoha lidí, jednomu nebo dvou asi šlápnu na nohu a několik lidí osočuji svým batohem. Já taky bez újmy nevyváznu. Protože jsem nedorostla do takové výšky, několik lidí mě praští loktem, učebnicemi nebo batohy do hlavy.

Jak se dostanu ke skříňce, nechci brzdit "provoz" a proto se snažím spěchat, i přesto, že mám dost málo místa, o osobním protoru nemluvě. Rychle si sundám bundu, skopnu boty a ze skříňky vylovím přezuvky a nějaké učebnice. Další knížky dám zase dovnitř a s nimi i bundu a mokré boty, ve kterých jsem šla z intru. Pak s velkou námahou zabouchnu dveře skříňky a snažím se protlačit mezi neznámými tvářemi ke schodišti a pak dále do třídy na zeměpis. Na prvním schodě mě napadne, že bych měla počkat na Elišku, ale nakonec se rozhodnu jít do třídy bez ní. Snad trefí a hlavně - snad ji neušlapou.
Dojdu do třídy a sednu si na své obvyklé místo. Chvíli po mně přichází i Robin a Oliver - spolubydlící a teď už i velcí kamarádi - a já se na ně usměju. Úsměv mi oplatí - jsou jedni z těch, se kterými se dá úplně normálně bavit. Sednou si o lavici dozadu ode mě. Těsně před zvoněním se přiřítí i Eliška. Vypadá dost vyčerpaně, i když před chvílí vstávala.
"Pfu! Tak to bylo po ránu nějak hodně lidí..."
"Zítra musíme jít trochu dřív," stihnu jí říct než přijde učitel a začne hodina geografie.
Když přečkáme šest hodin výuky a dojdeme si na oběd, kde měli dnes výborný salát s kuřecím masem, přijdeme spolu s Eliškou na pokoj a plácneme sebou na postele. Dneska jsme psali tři písemky a to z matematiky (což pro mě problém není), a pak z angličtiny a češtiny (a to už trochu problém je). Nepamatuju si slovíčka ani češtinářské pojmy. Myslím, že jsem udělala moc dobře, když jsem si vybrala technický obor - to, co mě baví a co mi i v rámci možností jde.
"Dnes to bylo obzvlášť vyčerpávající. Nevím jestli je to tím deštěm, ale jsem úplně hotová," prohlásí Eliška se zavřenýma očima.
"Asi. A všude bylo strašně přecpáno. I v té jídelně. Nikdy jsem si toho nevšimla, ale do téhle školy chodí fakt dost lidí."
"Jo, no... Mimochodem, dneska jsem potkala vážně moc pěknýho kluka."
"Fakt?"
"Mhm. No, zamířila jsem totiž k jiný skříňce než k mojí a snažila jsem se do ní dostat, ale klíč prostě nepasoval. Jak by taky mohl, když to byl úplně jinej zámek. No, nicméně, a skříňka byla toho kluka a tak mi řekl: "Myslím, že se snažíš marně. Tohle je totiž moje skříňka." A já na to jako že určitě ne, ale on pak vzal svoje klíče a normálně si otevřel. Ještě mi ukázal svoje učebnice ze třeťáku. Na důkaz toho, že to moje skříňka teda není."
"A co bylo pak?" ptám se se zatajeným dechem.
"No, pak jsem prostě odešla hledat svoji skříňku. Prohodila jsem číslice. Mám 42 a ne 24. Dlouho jsem v tý skříňce nebyla, tak..."
"Teda. Takže kluk..."
"Jo, a třeťák!"
"Třeťák..."
"Chápeš?! Ty a třeťák, já a třeťák... Všem by nám bylo stejně a mohli bychom mít i stejně děti a pak je vychovávat a chodit s nimi na pískoviště a do školky, pak do školy. Mohly by jít spolu na střední..."
"Haló?! Tak zaprvý, já s žádným třeťákem nechodím a zadruhý to ty taky ne."
"Ale..."
"Ne! Už několikrát jsem ti říkala, že je Kryštof jen kamarád."
"No, jo..." vyplázne na mě jazyk.
"A víš aspoň jak se ten úžasnej třeťák jmenuje?"
"No..."
"Ty to nevíš?"
"Ne..."
"Víš co? Ukážeš mi ho a já se na něj zeptám Kryštofa, jo?"
"Tak fajn," řekne a usměje se na mě.
Po chvíli tichého odpočinku vyrazíme ven trochu se projít na čerstvý vzduch a vyčistit si hlavu.

Předchozí díly: zde.

Zdroj obrázku: https://www.flickr.com/photos/johncrider/5938526327
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dorka Dorka | 16. května 2016 v 22:43 | Reagovat

Smiala by som sa keby ten úžasný tretiak bol Lindin brat :-D

2 Kikabu Kikabu | E-mail | Web | 17. května 2016 v 7:00 | Reagovat

[1]: To je to tak zjevné? :-D

3 Dorka Dorka | 17. května 2016 v 15:19 | Reagovat

[2]: Ani nie, ale priala som si to,lebo by to bol úlet. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama