Byla jednou jedna parta VI.

13. března 2016 v 10:12 | kikabu |  Byla jednou jedna parta

Linda
Kryštof se odvrátí od skupiny kluků, mezi kterými je i můj bratr a kteří jsou, hádám, z jeho třídy, a vydá se ke mně. Takhle, jak sedím na pohovce s nohama nahoře, mi připadá ještě vyšší, než doopravdy je. No, ve skutečnosti je asi o hlavu a půl vyyší než já. Má tmavě modré oči a hnědé vlasy. Nelze úplně určit, zda jsou tmavě hnědé nebo světle hnědé - prostě něco mezi. Na bradě mu roste kratinké strniště, díky kterému vypadá o pár let starší. Moc se mi líbí jeho styl oblékání - momentálně je oblečen do šedé mikiny a tmavě modrých džín, na nohou má modré kecky. Jindy jsem ho ale viděla i v košili, tričku a barevných kalhotách.

Přisedne ke mně, ne ale úpně natěsno, protože by to bylo zvláštní, když máme celou pohovku pro sebe. Usměje se na mě a já ucítím jeho vůni. Najednou mám velké nutkání obejmout ho a přičichnout si k němu znovu. Chvíli si s tou myšlenkou pohrávám, ale nakonec mi to přijde moc hloupé. Radši zabloudím myšlenkami jinam.
"Tak, co to bude za film?" chci vědět.
"Nějaká komedie, jejíž jméno jsem už zapomněl."
"Jasně," zasměju se. A pak zase jen mlčíme. Řekla bych, že je mezi námi takové to trapné ticho, ale nepřijemné není - přijde mi, že se Kryštof přede mnou tak trochu stydí. Stejně jako já před ním. Musím se na něj stále po očku dívat a usmívat. Jsem ráda, že jsem ho poznala.
"Co je?" zeptá se najednou se smíchem.
"Já... no... To nic."
"Ne, řekni mi to," nakloní se ke mně.
"Já, jen, že pořád nemůžu nějak pochopit, že ty, který je skoro plnoletý jsi pozval na promítání filmu mě - skoro dítě. A jsi tu se mnou a bavíš se se mnou a..."
"Proč by ne? Prostě jsi mi vážně sympatická a rád s tebou trávím čas."
"Tak díky," usměju se.
"Jsi prostě taková jiná. Hrozně přirozená - i přede mnou - a veselá, společenská, nebojíš se starších lidí..."
"Myslíš sebe?"
"Třeba. Vlastně bych se o tobě chtěl dozvědět víc, než vím."
"Taky mi přijde, že o tobě nic moc nevím."
"Jestli chceš, můžeme odtud zmizet a jít si povídat."
"Počkej, počkej. Brzdi. Zas tak daleko, abychom byli jen sami, nejsme."
Usměje se, ale už neodpoví. Zase se opře o opěradlo sedačky a já nevím, co si o tom mám myslet. Když si to tak zpětně přehrávám, možná jsem měla říct něco úplně jiného. Cokoliv jiného. Po chvíli se ale trochu přisune blíž ke mně a obejme mě kolem ramen. Pak se ke mně nakloní a pošeptá mi do ucha: " Doufám, že tohle ti nevadí." Nechci nic říkat, a tak si opřu hlavu o jeho rameno. Myslím, že tohle jako odpověď stačí. V téhle poloze zkoukneme celý film, jen Kryštofova ruka se sesune trochu níž - k mému pasu.
Pak se najednou všichni začnou zvedat a odcházet, tak uděláme to samé. Neuvědomila jsem si, že film skončil. Ani si z něj moc nepamatuju. Byla jsem naprosto zaměstnána Kryštofovým objetím. Doprovodí mě až ke dveřím dívčího intru, i když jde tím samým směrem i mnoho dalších lidí. Celou cestou nic neříkáme, nedržíme se za ruce - vůbec se nedotýkáme.
"Hm... Jak se ti líbil film?" zeptá se, ještě než vejdu do budovy intru. Je trochu nervózní.
"Moc si z něj nepamatuju." Usměje se.
"Měli bychom se domluvit někdy na to popovídání."
"Dobře. Můžeš přijít, až bude Eliška zase na plavání."
"Fajn. Co kdybych ti teda dal moje číslo, abys mi mohla zavolat, až Eliška odejde."
"Okey." Vyměníme si telefonní čísla, rozloučíme se a já odejdu na pokoj číslo 18.
Eliška už je na pokoji. Všude okolo její skříně je rozházené oblečení a kosmetika. Eliška má mokré vlasy a na sobě růžový župan. Zamknu za sebou dveře a vydám se ke své posteli.
"Kdepak jsi byla?"
"Na promítání filmu. V klubovně."
"Tos vyrazila za zábavou beze mně?!" zeptá se překvapeně, až mě trochu zaskočí.
"No... Já... Byla jsi..."
"Dělám si legraci. Nevadí mi to. Vlastně jsem ráda, že si hledáš i jiný kamarády, než jsem já."
"Jo. No, dobře."
"A jaký to bylo? Seznámila ses s někým?"
"Vlastně s nikým novým. Byla jsem tam s Kryštofem."
"A to je...?"
"Bráchův spolubydlící. Je hrozně milej a sympatickej."
"Ůůůů..."
"Nech toho," řeknu a hodím po ní polštář. Zasměje se a vrátí mi ho. Za půl hodiny už ležíme v postelích a usínáme. První týden na nové škole máme za sebou.

Předchozí díly: zde.

Zdroj obrázku: https://www.flickr.com/photos/johncrider/5938526327
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama