Knížky v ringu: Bídný Zabiják

29. ledna 2016 v 19:53 | kikabu |  Knížky v ringu
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaa

Jak už jste se mohli dočíst v předchozím článku z této rubriky, dnes zdrbnu knihy Bídníci a Zabiják. Je pravda, že tato díla nejsou ze stejné série ani od stejného autora a dokonce nejsou ani ze stejného období literatury. Ale dala jsem je dohromady kvůli tomu, že obě tyto knihy byly mojí povinnou četbou. A říkala jsem si, že by mohlo být zajímavé rozebrat zrovna tyto tituly, které se v dnešní době mezi mladými zase až tak nečtou (vyjímaje povinno četbu). Tak se do toho dáme.



Autor: Victor Hugo
Rok vydání: 1862 (první vydání)
Počet stran: kolem 1400
Moje hodnocení: 6/10
Vlastnictví: půjčeno z knihovny

Pokud si myslíte, že těch zhruba 1400 stran museli číst všichni ze třídy, tak ne. Četla jsem to jen já, protože jsem si Bídníky vybrala, a pak jsem celý obsah knihy převypravovala asi 20 minut. I přesto, že se to může někomu zdát jako šílenost, jsem se svou volbou spokojená. Když jsem ovšem dvě asi sedmi set stránkové knihy v knihovně dostala, byla jsem dost překvapená.
Nevím, jestli si z následujícího výcucu uděláte o knize obázek, ale zaprvé: nachci se tu zaobírat jen obsahem Bídníků a zadruhé: nechci a asi bych ani nemohla vám prozradit všechny detaily. Hlavní postavou je Jean Valjean, což je bývalý galejník. Po jedné příhodě se snaží stát lepším člověkem a také se mu to daří. Dokonce si vezme do opatrovnictví jednu dívenku bez matky i otce. Několikrát za příbeh je opět stíhán a s malou Cosettou se ukrývá. Cosetta vyroste, zamiluje se do Maria a také on do ní. Nakonec se vezmou. Příběh doplňuje mnoho tragických událostí, které idylický příběh vrací zpět nohama na zem.
Celkově se mi kniha (vlastně dvě knihy) moc líbila, jen mě nudily ony dlouhé popisy a takové to mluvení o ničem. Je pravda, a stydím se za to, že jsem ke konci druhé knihy již přeskakovala odstavce a někdy i celé stránky. Rozhodně bych si ovšem znovu přečetla nějaké kratší vydání bez popisů a "zbytečných" odboček.
Jean Valjean na mě nikdy nepůsobil jako trestanec, ale spíš jako velice nešťastný člověk, kterému osud připravuje další a další nástrahy. A od první chvíle, kdy se v knize objevil Marius, jsem věděla, že bude mít s Cosettou co dočinění. Dokonce se do ní zamiloval na první pohled a zpovzdálí ji sledoval. Je zde také vylíčena tragická smrt inspektora Javerta, který se celou svou kariéru za uprchlým Jeanem Valjeanem honí. Jeho vnitřní rozpory ho dovedou k sebevražednému skoku do Seiny. Vystupuje tu mnoho dalších postav, které skončily, jak špatně, tak i dobře, ale to by bylo minimálně na další článek.
Pokud by se chtěl někdo vydat do Francie v 19. století, má jedinoučnou příležitost prostředníctvím této knihy. Myslím si, že když už po této knih sáhnete, neodradí vás počet stran a začnete ji číst (k čemuž je potřeba dost velká odvaha), měli byste ji dočíst. Musíte se do příběhu trochu ponořit, což není hned po prvních pěti stránkách, ale výsledek se dostaví.


Autor: Émile Zola
Rok vydání: 1877 (první vydání)
Počet stran: 528
Moje hodnocení: 2/10
Vlastnictví: půjčeno z knihovny

Tuto knihu, narozdíl od Bídníků, museli číst všichni, ale myslím, že jsem byla jedna z mála, která se jí jakš takš prokousala. Nicméně, tato kniha se mi vůbec nelíbila, nikdy bych po ní nesáhla znovu a nikdy bych si ji dobrovolně nechtěla oživit.
Hlavní postavou je Gervaisa, jež opustí její první muž, se kterým má dva syny. Ona si najde jiného, vezmou se a mají i dceru, ale on kvůli zranění přestane pracovat, začne pít a stane se z něj stejný muž, jako otec Gervasiných synů. Ten se vrací na scénu o něco déle a začne s Gervasiným manželem kamarádit. Nakonec Gervasia i její manžel Cupeau umírají v bídě a jejich dcera Nana (o té je i samostatný román Nana) se stane nevěstkou. Oním zabijákem je myšlen alkohol, kvůli kterému se veškeré štěstí hroutí.
Možná proto, že je kniha o alkoholu a možná proto, že bylo jasné, že vše skončí špatně, se mi tato kniha nelíbila. Nevadilo mi však vypravování o bídě a úskalí, ale o lenosti, opilství a nenávisti. Když už se postavám začínalo dařit, zase se stalo něco, co úzce souviselo s alkoholem a co úplně všechno změnilo a zkazilo. Příběh mi vlastně přišel dost podobný Bídníkům, ale je zde jeden velice zásadní rozdíl - Zabiják končí špatně. Je mi jasné, že realita není růžová, že vše nekončí jen dobře a tak, ale já si dobrovolně takovéto knihy nevybírám, tudíž jsem nebyla nadšená z toho, že ji musím číst.
Nechci však tvrdit, že je kniha nějak hrozná - například mému kamarádovi se vážně líbila. Jenže já jsem prostě trochu jiná, mám ráda dobré konce a nelíbí se mi realismus. Neříkám, že chci, aby vše skončilo dobře, ale rozhodně nechci, aby vše končilo špatně.
Avšak i přesto, že se mi Zabiják nelíbil, nemůžu říct, že je É. Zola špatný spisovatel. To rozhodně ne. Myslím si spíš opak. Jen mě neuchvátil příběh a nápad tohoto románu, za což autor nemůže (tedy v rámci možností). Byla jiná doba a jiný pohled na svět a lidé chtěli číst o pravdě, o tom, co se doopravdy děje.

Jak jste si jistě všimli, Bídnici se mi celkem líbili a Zabiják by mě asi zabil, kdybych ho měla číst znovu. Proto dnes vyhrává Victor Hugo proti Émilu Zolovi. Budu doufat, že se mi Zabiják neobejví u maturity a já nebudu muset mluvit o knize, která mě vůbec neoslovila.

Pokud jste se dočetlil až sem, moc vám děkuji a doufám, že nejste zahlceni informacemi. Můžete mi napsat, zda chcete do této rubriky i další knihy z mojí povinné četby (protože těch nedostatek rozhodně není). Budu vám vděčná za názor i k celé této rubrice.

PS: Příští článek bude o sérii Věk Magie od Bernda Perpliese, která obsahuje tři knihy: Bájná pečeť, Čas zkázy a Do propasti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Al. Al. | Web | 18. dubna 2016 v 19:55 | Reagovat

Bídníky jsem nečetla, ale byla jsem na nich v divadle a od té doby se na ně pořád chystám, protože ten muzikál byl naprosto dokonalý a moc mě uchvátil :).

Zabiják mě vůbec neláká a naštěstí jsem ho číst nemusela a nejspíš ani nikdy nebudu :D

2 Kikabu Kikabu | E-mail | Web | 18. dubna 2016 v 20:53 | Reagovat

[1]: Bídníci jsou, mimo rozsáhlých popisů, krásný román, který končí dobře. Mám ráda tu dobu a tato kniha se mi velice líbila, takže doporučuji! :-)

3 Péťa Péťa | Web | 12. července 2016 v 23:14 | Reagovat

Zola mě vůbec nebavil, četla jsem od něj knihu Nana a asi jsem ji ani nedočetla, nebo si už nevzpomínám, jak dopadla. A Hugo se mi zhnusil, když jsem musela během víkendu přečíst celý Chrám matky Boží. To bylo hrozné - mám ráda popisné věci, třeba v Pánovi prstenů to miluju. Tohle ale bylo skoro nad mé síly, hlavně ten začátek, kdy je na 50 stan popisovaný jen chrám. A to mám gotiku ráda :D
Z povinné četby jsem si ale oblíbila Krysaře, ten je skvělý. Docela fajn byla i Anna Karenina.

4 Kikabu Kikabu | E-mail | Web | 16. července 2016 v 13:16 | Reagovat

[3]: Krysař se mi taky moc líbil. Dost jsem si oblíbila i Shakespeara. Teď se chystám na Irvinga a Steinbecka :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama