Nikdy neztracené vzpomínky III.

15. prosince 2015 v 17:36 | kikabu |  Něco z prózy

"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."
Elbert Hubbart


Tímto citátem bych dnes asi začala. Je jako stvořený pro dnešní povídání a mé vypisky z deníku. Protože já vím o Tadeášovi vše a mám ho pořád stejně ráda...

7. března
Deníku,
šílenství s vulgárními dopisy stále pokračuje. Je mi z toho tak smutno. Uráží v nich totiž Tadeáše, který za to, jaký je, vůbec nemůže. A nechápu proč to dělají?! Vždyť Tadeáš je úplně normální kluk... akorát je... na kluky. Je mi ho tak hrozně líto! Přesně kvůli tomu odešel už ze dvou středních škol - protože nikdo netoleroval jeho orientaci. Ti odvážnější mu prý přímo říkali "B**NA", což je pěkně hnusný!!! Ale nikdo, NIKDO z celé té školy se ho nezastal!
A když se ho teď zastanu já a udělám správnou věc, nadávají mi taky! CO je to za pořádek?! Nechci tím samozřejmě říct, že by bylo lepší, kdybych Tadeáše vůbec nepotkala. TO NE!!! Protože on je to malé světýlko, které mi v životě chybělo. Díky Tadeáši!!! :)
No, jak už jsem říkala, že nadávají i mě, mám už dost přezdívek: Příbuzna (ano bez dlouhého A!), apod. Kdybych je napsala, musela bych se hanbou propadnout! Ale Tadeáš je na tom ještě hůř... O tom, že nadávají i mě se nesmí dozvědět, jinak by ho to hrozně mrzelo a stranil by se mi.

13. března
Deníku,
omlouvám se ti, že jsem tě nemohla najít! :) Vážně jsem tě na tom místě, kde jsem tě našla, hledala nejmíň třikrát, ale nebyls tam. No, teď už tě mám :)
Ale je zase divné, že jsem dneska neviděla Tadeáše. Domlouvali jsme se, že spolu budeme dělat laborky z biologie. Takhle jsem zbyla na Norberta, který se bojí pavouků a tím pád jsou pro něj laborky z biologie peklo! Celou dobu se mu třásly ruce a a pořád se mě ptal, jsteli se toho či onoho může dotknout, jestli to není jedovaté. Byla jsem z něj úplně vyřízená!
A když jsem šla domů zavolalo mi neznámé číslo:
"Ano, prosím?" řeknu.
"Ahoj, chci se zeptat, znáš Tadeáše?"
"Ano... ale... Kdo volá?"
"Já jsem jeho matka." Hlas na druhé straně je roztřesený.
"Aha, dobrý den. Co se děje s Tadeášem, že nebyl ve škole?"
"No, právě, nebyl náhodou včera u tebe?"
"Včera... jo byl. Ale dnes už jsem ho neviděla, tak..."
"To ne!"
"Co se stalo?"
"Tadeáš včera večer přišel domů, ale dnes ráno už tam nebyl. Zmizelo i pár jeho dost důležitých věcí a..." Tadeášova máma se rozpláče. Já nemůžu mluvit vůbec. V krku se mi vytvořil obrovský knedlík a pusu mám otevřenou.
"Nevíš o něm něco víc?" řekne mezi vzlyky jeho máma.
"Ne, omlouvám se," řeknu ztěžka.
"Kdyžtak se ozvi," slyším ještě, pak se spojení přeruší.
Najednou mě popadla tak strašná úkost, do očí mi vhrkly slzy a já se rozběhla domů. Ohromená tím zjištěním, mokrá od slz jsem vtrhla k sobě do pokoje - ani boty jsem si nesundala - a zabořila obličej do polštáře na posteli. Ležela jsem tak minimálně hodinu a pak vzala tenhle deník a zapsala, co se mi stalo... ;(

22. března
Deníku,
právě se mi stala neuvěřitelná věc. Listovala jsem tímto deníkem a své paměti si připomínala, když vtom z něj vypadl list papíru. Když jsem se podívala pozorněji, zjistila jsem, že to je dopis. A pro mě! Zněl:
Milá má kamarádko,
je mi moc líto, co se ti děje a kvůli mě! Je mi z toho tak nanic jak je lidská nenávist a netolerance obrovská! Je mi moc líto, že jsem se ti tak připletl do života a že ti kvůli mě nadávají. Kdybych si nepřečetl tvůj deník, nic bych nevěděl. Proč jsi mi nic neřekla? Jsem snad tvůj kamarád... nebo ne?
Nicméně, už jsem nemohl připustit, aby ses kvůli mě trápila, proto jsem utekl. Už se ti nebudu plést do života. Prosím řekni mým rodičům, že se o mně nemusí bát, nic mi není.
Na těch pár měsíců s tebou strávených NIKDY nezapomenu. Vím, že je to zženštilé, ale když píšu tenhle dopis, brečím...
Snad se ještě někdy uvidíme...
S láskou Tadeáš
Když jsem si to přečetla myslela jsem, že se moje duše rozskočí na mnoho rozlišných částí. Jedna z nich by byla šťastná - Tadeáš se ozval, další by byla smutná - odešel, další by byla vyčítavá - že jsem do deníku vůbec psala, že mi taky nadávají. Nevěděla jsem, jestůli se mám smát, nebo brečet. Nakonec jsem se přece jen rozbrečela...
A v hlavě mi naskočila jedna krásná písnička: Let Her Go. Začala jsem si ji zpívat, jen místo každého slova "her" jsem použila "him", protože jsem zpívala o Tadeášovi.


Byla jsem tak smutná, že tu se mnou není Tadeáš. Vážně moc...

28. března
Deníku,
dnes jsem našla ve své skříňce ve škole zase dopis. A byl určitě od Tadeáše, protože nikdo jiný od skříňky klíčky nemá (máme ji spolu :)). Takže Tadeáš tu byl! V dopise psal, že se chce v 15:30 sejít v hudebním sále. Nevím, co dělat, jsem tak šťastná...!!!!
Když tedy nadejde čas schůzky, jsem v hudebním sále. Po chvíli opravdu přijde.
"Tadeáši!" vykřiknu, bežím k němu a obejmu ho.
"Moc se mi stýskalo," řekne on.
"Tak proč jsi odcházel?"
"Nechtěl jsem, aby se ti smáli a nadávali ti."
"I když jsem nebyla moc nadšená, bylo to rozhodně lepší než když jsi tu nebyl."
"Vážně?!"
"Vážně!" obejmu ho znova. "Prosím, už mě nikdy neopouštěj, moc jsi mi chyběl. Nepřežila bych kdybys odešel navždy," zašeptám ještě.
"Už nikdy neodejdu. Stejně jsem an tebe pořád myslel," řekne on - také šeptem.
Pak si vzal svou kytaru a začal hrát. Písničku od Taylor Swift Change, která se momentálně opravdu hodila.


Nevěděla jsem co říct, protože tahle chvíle byla opravdu kouzelná... Nikdy na ni nezapomenu!

Poslední zápis
Deníku,
tímto chci ukončit svoje zápisky - svoje Nikdy neztracené vzpomínky. Je to už pár let, co jsem napsala poslední záznam, ale i tak chci svůj dník nějak ukončit. Je mi už 35 let, mám manžela a tři děti. Jestli se někdo ptá, tak ne - můj manžel není Tadeáš. Protože Tadeáš je přeci... homosexuál. Ale to není nic špatného. Náhodou - Tadeáš je ten nejlepší člověk na světě - je to můj nejlepší přítel a navždy zůstane. S ním se můžu bavit o všem... Když jsem s Hynkem - mým nynějším manželem - začala chodit, na Tadeáše hrozně žárlil a několikrát se chtěl kvůli němu se mnou rozejít. Já mu ale pak vysvětlila, jak to s Tadem je a nakonec jsme se vzali a Hynek s Tadeášem se stali také nejlepší přátelé. Moje děti ho mají jako nejlepšího strýčka na světě a mají ho moc rády.
Tadeáš si po pár letech po vejšce našel přítele a žije s ním doteď. Chodí k nám na návštěvy, obědy apod. Hynek se přátelí s oběma, a ani dětem už není divné, proč nemá Tadeáš ženu. Po pár vysvětleních se již neptají.
Chci aby byl šťastný, protože on je skoro jako můj bratr...
Tak hodně štěstí...

Pozn. autora: Tato tvorba je úplně vymyšlená. Nic není z mého života ani z života někoho, koho znám.

Zdroj obrázku: http://nhatkycuocsong.com/cuoc-song/nhung-ngay-thu-la-nhung-ngay-them-duoc-guc-dau-tren-vai-ai-do-61042.html
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama