Nikdy neztracené vzpomínky II.

12. prosince 2015 v 19:38 | kikabu |  Něco z prózy


"Vzpomínky na krásné okamžiky, jsou jediným rájem, ze kterého nás žádná diktatura nemůže vyhnat."
Jan Berwid-Buquoy


Tento citát jsem si napsala na obálku svého deníku. Moc se mi líbí jeho myšlenka, protože je to pravda. Myslím, že bych si tam mohla napsat ještě jednu větu: Nakonec zůstanou jen vzpomínky...

10. února
Deníku,
už asi dva týdny se přátelím s Tadeášem, který mi byl (a stále je) oporou v mých těžkých chvílích. Pomáhá mi s učením do školy (i když to je spíše vedlejší) a řešíme spolu moje problémy s mámou, která je stále v práci a na mě nemá vůbec čas. Ale s Tadeášem jsou ty problémy čím dál tím menší a čím dál více na ně zapomínám. I když... na smrt táty se zapomenou nedá...
Trávíme spolu s Tadeášem skoro všechen volný čas. Stali se z nás opravdoví přátelé i když se známe teprve pár týdnů. Myslíš, že by se z toho mohlo vyklubat i něco víc? Já už si tím nejsem zase až tak jistá, protože dneska...
"Hele, jaký kluci se ti vlastně líbí," zeptá se mě u oběda Tadeáš. "Klidně mi ukaž, jaký typ. Máš tady vážně velký výběr."
Usměju se: "No, já nevím... Mě se asi žádný moc extra nelíbí."
"Ale no tak, alespoň jeden kluk ze školy se ti líbit musí. Trochu určitě."
"Hm... Tak třeba ty jsi velký fešák," řeknu a usměju se na něj.
"Já? To je pěkný. Já kdybych byl holka... asi by se mi líbil Oliver."
"Oliver?" zeptám se a podívám na něj. Je asi 180 cm vysoký a má tmavé vlasy, ale světlé oči. Tadeáš se na něj dívá skoro pořád.
"Je docela pohledný, ne? A líbí se skoro všem."
"Jo, ale nechceš spíš vybočovat, než jít s davem?"
"No, já to mám jak kdy," řekne Tadeáš a nabere si vidličku plnou špaget. Když se je snaží dostat do pusy, stříká kolem omáčka a já se rozesměju. Po chvíli i Tadeáš.

14. února
Deníku,
dnes je Valentýn - svátek všech zamilovaných. A já asi zamilovaná jsem... Do Tadeáše. Když on je tak jiný než ostatní kluci ze školy. Jeho oblečení - spíše ležérní, ale zase ne otrhané a ošoupané, účes - normální sestřih, ne ten nynější trend - pruh vlasů uprostěd hlavy a jinak vyholeno. Je chytrý, milý, laskavý, soucitný, hraje krásně na kytaru a navíc - mluví se mnou. Většina lidí z mý třídy ani neví, že existuju.
Jenže dneska není ve škole, což znamená, že celý den sedím v lavici sama, poslouchám nudný výklad učitelů a píšu do deníku. Nebojím se, že by mi ho někdo sebral a četl v něm, protože můj deník i já jsem všem šumák.
Když vtom mi zabrní mobil, který mám na režim "vibrace" a přijde mi SMS. Od Tadeáše!
"Přijď dneska v 15:30 do školního hudebního sálu. Mám pro tebe překvapení! Tad." A tak teď jdu do školního hudebního sálku, kde stojí to krásné piano, na které občas hraju. Ještě než tam vkročím podívám se na hodiny na mobilu je přesně 15:30! Otevřu dveře...
... a uvidím Tadeáše. Sedí u klavíru a usmívá se na mě. Dojdu až k nejspodnější lavici v sálku a sednu si na ni.
"Ahoj," pozdravím ho tiše.
"Ahoj. Víš, chtěl jsem ti udělat radost, když nemůžeš hrát na klavír a tak jsem se rozhodl, že se na něj naučím. Umím teda jen akordy, ale snad se ti to bude i tak líbit."
Tadeáš začal hrát písničku "Defying Gravity" z muzikálu Wicked. Písničku znám a je dokonalá. V jeho podání snad ještě lepší.


Byla to tak kouzelná chvíle, ža jsem se rozbrečela. Jeho zpěv i hra na klavír (sice jen akordy, ale komu to vadí?) mě dojaly. Když dohrál sedl si ke mně...
... "Nelíbilo se ti to?"
"Ale právě naopak. Moc krásné. Ty seš vážně super kluk a mám tě moc ráda," řeknu mezi vzlyky a obejmu ho.
"Hele, nevím, jestli si něco nepochopila špatně, protože já jsem... Já..."
"Já vím kdo jsi, i co jsi..."
"Vážně?"
"Vím, že jaksi obdivuješ jiné pohlaví než jsem já a vůbec mi to nevadí."
"Nevadí?"
"Jo, asi jsem se do tebe trochu zabouchla, ale mě to za chvíli přejde, neboj," řeknu a usměju se na něj.
"Víš, já..."
"Neboj, nevadí mi to."
"Budeme ještě pořád přátelé, i když..."
"Jasně. Nic to na to nemění."
Usměje se a obejme mě kolem ramen.
"Jenom... Můžu něco zkusit?"
Tadeáš se mi zadívá do očí a lehce kývne. Já se k němu nakloním a krátce jen letmo ho políbím.
"Díky, víš vždycky jsem to chtěla udělat a..."
"Jasně."
"Nevadí ti to?"
"Jasně že ne. Jsi moje kamarádka a když ti to pomůže k úsměvu, tak proč ne. Ale neber to tak, že..."
"Jasně," řeknu.
Na tohohle Valentýna nikdy nezapomenu. I když z toho polibku nikdy nic nevzejde, jsem moc ráda, že se uskutečnil.

25. února
Deníku,
dnes se mi stalo něco vážně zvláštního. Dvě holky z mojí třídy mě na chodbě zastavily, aby si se mnou popovídali, ale nakonec z toho vzešlo něco úplně jiného.
"Ahoj, hele my ti něco potřebujeme říct," říká mi jedna z nich - blondýna.
"Co to bude?"
"Víš," říká zase ta druhá - černovláska, "všimly jsme si, že se nějak moc kamarádíš s tím novým Tadeášem..."
"Novým?! To jste si všimly až teď, že s náma chodí do třídy?" skočím jí do řeči.
"No promiň... Víš koho myslím."
"Vím, jo, kamarádím s ním."
"No právě... Asi bys o něm měla něco vědět. Jsme tvoje kamarádky a nechceme, abys pak byla smutná..."
"Víš, Tadeáš je očividně gay," řekne blondýna, která až doteď mlčela, "a očividně ses do něj zabouchla."
"No, a co?"
"Jsme tvoje kamarádky a nechceme, abys byla smutná z toho až tě odmítne..."
"Vy že jste moje kamarádky?! Před pár dny jste ještě nevěděly, že vůbec existuju! A Tadeáš je o dost lepší kamarády než vy dvě dohromady... Co vy dvě?! Než celá škola!!!" rozkřiknu se na ně. Hned potom odběhnu pryč a nechám je tam s potoevřenýma pusama a vykulenýma očima.

3. března
Deníku,
dnešní zápis asi bude jen krátký. To co se mi dneska stalo, mě vážně zasáhlo a nemám ani chuť nic dělat.
No, prostě dneska jsem dostala anonymní dopis: "Co tvůj kámoš BU**A??? :D Těším se na den, kdy si vezme stejný oblečení jako ty!!! A mimochodem SMĚJE SE TI CELÁ ŠKOLA!!! :D XD ANONYMOUSE!!! :D"
Doufám, že to nebude takhle každý den... Zatím čau...

Pozn. autora: Tato tvorba je úplně vymyšlená. Nic není z mého života ani z života někoho, koho znám.

Zdroj obrázku: http://nhatkycuocsong.com/cuoc-song/nhung-ngay-thu-la-nhung-ngay-them-duoc-guc-dau-tren-vai-ai-do-61042.html
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dorka Jeseňská Dorka Jeseňská | E-mail | Web | 13. prosince 2015 v 16:47 | Reagovat

Páni. Po prečítaní prvých dvoch častí mám pocit akoby ma vyplul vodný vír po tom ako mi zamotal hlavu, ohúril množstvom nových scén/udalostí zo života postáv, ktoré som ešte nestihla vstrebať. :-D
Som zvedavá čo z toho bude. Len aby sa ich priateľstvo nerozpadlo kvôli cenzúra Oliverovi koniec cenzúry. B-) Občas mi napadnú šialené blbosti.

2 Kikabu Kikabu | E-mail | Web | 13. prosince 2015 v 18:14 | Reagovat

[1]: Tato série povídek byla už na mém blogu publikovaná, takže ti můžu prozradit, že na vydání čeká už jen třetí díl. Zanedlouho uvidíš, jak to dopadne :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama