Díky, babi

6. listopadu 2015 v 14:54 | kikabu |  Něco z prózy


Chladná noční obloha a já. Spolu. Jen my dvě. Hledíme na sebe, ale ani jedna nic neříká.
Po chvíli zavírám oči a cítím, jak si svěží noční vánek pohrává s mými vlasy. Pak znovu oči otevřu a pozoruji hvězy. Jsou si tak podobné, a přitom je každá jiná. Zvláštní.

Škoda, že pouliční osvětlení září tak intenzivně, protože jinak by byly hvězdy vidět daleko lépe než teď. Je to krásný večer - skoro už noc. Rodiče jsou pryč. Můžu si dělat, co se mi zachce. Ale i přes to nic nepodnikám. Prostě jsem jen šla na půdu našeo domu, odtud vylezla oknem nna střechu, tam si lehla na rovnou část nad oknem v patře a teď tu ležím a pozoruji hvězdy. "Úchvatná scenérie," řekla by moje babička. Tedy kdyby ještě žila. Ale ona, vlastně, ještě stále žije. Uvnitř těch, kteří ji měli rádi. A také tam - nahoře. U hvězd. Zpívá jim tam také jako kdysi mně?
Hvězdy na mě působí uklidňujícím dojmem. V tomto ročním období není z naší střechy vidět měsíc. A dnes, díky obloze bez mraků, by byl vidět vážně moc hezky. A ještě kdyby byl úplněk. To by byla krásná noc.
Najednou uslyším hlas. Babiččin hlas. Je doma. Babička se vrátila. Rychle se vracím na půdu a z ní do kuchyně. Babička je přesně tam, kde bývala vždycky.
"Haničko," říká babička, "chtěla bych ti něco říct. Víš, už tady asi dlouho nebudu. Ale chci abych věděla, že když se podíváš na hvězdy a vzpomeneš si na mě, budu s tebou."
"Ale, co když tě budu potřebovat a nebude zrovna noc?", zeptám se.
"Proto ti dám tento přívěšek," říká babička a kolem krku mi dává kovový přívěšek na provázku, "Stiskni ho vždy, když ti bude smutno a vzpomeň si na mě."
Vezmu přívěšek do ruky a zadívám se na něj. Je to malé kolečko, ve kterém je pár hvězd.
"Hanko, Hanko..."
Vtom se probudím ze svého snu. Máma mě volá. Musím rychle slézt ze střechy, protože to nemá ráda. Sen to byl moc pěkný. Přenesla jsem se do doby přesně týden předtím, než babička zemřela. Ten den si pamatuji velice dobře, ale díky snu, ve kterém jsem se mohla přenést časem, jsem si uvědomila, jak byla babička moudrá.
Díky, babi.

Zdroj obrázku: http://ngotrucdonghuong.blogspot.cz/2010_09_01_archive.html
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama