Jak se začaly vyrábět lapače snů

3. listopadu 2015 v 17:18 | kikabu |  Něco z prózy

Tadeáš byl malý chlapec, který měl zálibu ve sbírání různých věcí, které už nikdo nepotřeboval. Věřil, že se mu jednou budou hodit. Měl nasbíráno mnoho ohnutých hřebíků, zlomených tužek, rozbitých hraček i roztrhaných hadříků.
Byl to normální kluk, jen jednou věcí se od ostatních odlišoval - ještě nikdy neměl žádný sen. Kamarádi mu říkali, že je musí mít, že si je jen nepamatuje. Ale on byl jistojistě přesvědčen, že žádné sny nemá. Nikdy.

Jednou do jeho sbírky přibyla tři dřevěná kolečka ze starých garnýží, které jeho maminka vyhodila, protože se garnýž měnila za novější. Ale místo toho, aby je dal do své krabice "pokladů", napadlo ho vzít provázek a kolečka přivázat na trám, který měl nad postelí. Než usnul párkrát do nich strčil prstem a ona se trochu rozhoupala. Po chvíli koukání na houpající se předměty na provázku usnul. Byl to opět bezesný spánek.
Po pár dnech, kdy měl kolečka nad postelí, se jejich prázdný vnitřek začal líbit pavoukům a ti v nich začali vytvářet krásné pavučiny. V dvou si nechali pavouci i smotané mouchy a mušky.
Večer když šel Tadeáš spát a sundával peřiny z trámu nad postelí, omylem zavadil polštářem o hřeb vyčnívající z trámu. Z polštáře se začalo sypat peří. Běloučké, měkoučké, husí peří a bylo všude. Tadeáš se snažil všechna pírka zachytit a vrátit je zpět do polštáře, kterých chtěl hned zašít, ale pírka se mu nedařilo chytit. Všechny pírka nesesbíral, ale pro jehlu a nit šel. Zašil polštář, avšak zítra bude muset po zemi poházená pírka sesbírat. Několik pírek se dostalo i do koleček od garnýže. Přichytila se k pavučinkám, a přestože by mohla jediným záchvěvem okolního vzduchu spadnout, držela tam. Tadeáš si toho ale nevšiml a šel s klidem spát.
Když se ráno probudil, cítil se jinak než jiná, předešlá rána. Jakoby... A vtom si vzpomněl. Zdál se mu sen! Opravdu! A celý si ho pamatoval. Zdálo se mu o sobě, ale ne v tomto věku. Byl to sen o jeho budoucnosti. Byl tam se svou manželkou a třemi dětmi - dvěma chlapci a jednou dívkou. Děti běhaly po louce a on se svou ženou seděli po nedalekým stromem a povídali. Tadeášovi se ten sen moc líbil. Ale co se změnilo? Jak to, že měl sen? Najednou zničehonic?
Vtom mu pohled padl na garnýžová kolečka s pavučinkami a pírky. Opatrně se zatajeným dechem, aby žádné z pírek nespadlo a pavučina se nepřetrhla, se k nim přiblížil a bedlivě si je prohlížel. Napadlo ho: že by mi těchto pár obyčejných věcí přineslo sen? Že by mi ho chytilo?
Tadeáš sundal jedno z koleček a přinesl si provázek. Z kolečka odstranil pavučiny a pírka, která si nechal na později a začal kolečko omotávat provázkem - inspiroval se dalšími dvěma kolečky. Když s prací s provázkem skončil, podíval se na pavoučí výtvory, aby zjistil, zda je jeho práce podobná. Ještě to nebylo ono. V pavučinách bylo ještě pár mušek. Jak by...?
Tadeáše napadlo, že by mohl místo mušek použít korálky a hned svůj výtvor předělal. Potom si vzal slabší nitky a na ně navlékl pár korálků a připevnil pírka - pár ji ještě sesbíral po zemi. Nakonec tyto nitky přivázal ke kolečku samotnému. To samé udělal i s dalšími kolečky.
A tak se začaly vyrábět lapače snů. Své první výrobky dal Tadeáš rodičům a jeden si nechal sám. Od té doby se mu zdál sen každou noc.
Rád na to vzpomínal když se svou ženou Magdalénou seděl pod stromem, zatímco jeho dva synové - Tadeáš ml. a Jáchym - a dcera Terezka běhali po nedaleké louce. Ano - jako v jeho prvním snu.

Pozn. autora: Tato povídka je vymyšlená.

Zdroj obrázku: http://anastasia-cavey.blog.cz/1308/tajemne-lapace-snu-co-jsou-zac
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama